Barry Wilmore

V tomto článku se bude věnovat tématu Barry Wilmore, které bylo předmětem zájmu a studia v různých oblastech poznání. Barry Wilmore je téma, které vzbuzuje zvědavost a debatu mezi odborníky a fanoušky, protože jeho význam přesahuje geografické a časové hranice. V průběhu historie byl Barry Wilmore předmětem analýzy a reflexe, generující protichůdné a obohacující názory. V tomto smyslu je nezbytné prohloubit naše chápání a hodnocení, abychom pochopili jeho dopad na společnost a na rozvoj myšlenek a znalostí. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit klíčové aspekty Barry Wilmore, prozkoumat jeho důsledky a možné budoucí vyhlídky.

Barry Eugene Wilmore
Astronaut NASA
Státní příslušnostUSA
Datum narození29. prosince 1962 (62 let)
Místo narozeníMurfreesboro, Tennessee, USA
Předchozí
zaměstnání		Pilot Námořnictva Spojených států amerických
Hodnostkapitán námořnictva (k roku 2009)
Čas ve vesmíru464 dní, 8 hodin a 3 minuty
Kosmonaut od26. července 2000
MiseSTS-129/ISS,
Expedice 41/42
(Sojuz TMA-14M/ISS)
Boeing CFT/ISS/SpaceX Crew-9
Znaky misíEmblém mise STS-129 Emblém Expedice 41 Emblém Expedice 42 Emblém mise SpaceX Crew-9 Emblém Expedice 72
Kosmonaut dodosud aktivní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barry Eugene Wilmore (* 29. prosince 1962 Murfreesboro), původně pilot Námořnictva Spojených států amerických, je od července 2000 astronaut NASA, 505. člověk ve vesmíru. Do vesmíru se dostal na deset dní jako člen posádky raketoplánu Atlantis při letu STS-129 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) v listopadu 2009. V září 2014 se na půl roku vrátil na stanici jako člen Expedice 41/42. Potřetí ho na ISS v červnu 2024 přivedla několikadenní testovací mise Boeing Crew Flight Test. Kvůli problémům s lodí Starliner se ale jeho pobyt prodloužil do řádné Expedice 72, takže se zpět na Zemi dostal až v polovině března 2025 v posádce SpaceX Crew-9..

Mládí, vojenský pilot

Barry Wilmore se narodil v Murfreesboro, městě v Tennessee nedaleko Nashville. Po střední škole studoval elektrotechniku na Tennesseeské technologické univerzitě (Tennessee Technological University), kde roku 1985 získal titul bakaláře.[1]

Od roku 1985 sloužil v Námořnictvu Spojených států amerických. Stal se pilotem, létal na A-7Ea F/A-18 z letadlových lodí USS Forrestal, USS John F. Kennedy, USS Enterprise a USS Dwight D. Eisenhower. Byl bojově nasazen v Iráku (operace Pouštní bouře, Pouštní štít a Jižní stráž) a Bosně.[2]

Roku 1992 absolvoval Školu zkušebních pilotů námořnictva (U.S. Naval Test Pilot School) na námořní letecké základně Patuxent River v Marylandu. Jako zkušební pilot se podílel na vývoji a testech cvičného proudového letounu T-45 Goshawk. Roku 1994 získal dva magisterské tituly – na Tennesseeské univerzitě (University of Tennessee) v Knoxville v oboru letecké systémy a na Tennesseeské technologické univerzitě z elektrotechniky.[2] Do roku 2000 byl instruktorem ve Škole zkušebních pilotů letectva na Edwardsově základně.[1]

Astronaut

Jeffrey Williams (v popředí) z Expedice 21 a Barry Wilmore v modulu Destiny na Mezinárodní vesmírné stanici pracují s „kanadskou rukou“ (Canadarm2), 18. listopadu 2009

Přihlásil se k 17. náboru astronautů NASA roku 1998, ale dostal se pouze mezi 121 finalistů. Uspěl v následujícím, 18. náboru a 26. července 2000 byl zařazen mezi americké astronauty. V základním kosmonautickém výcviku získal kvalifikaci „pilota“ raketoplánu.[2]

1. kosmický let (STS-129)

Dne 30. září 2008 NASA zveřejnila jeho jmenování do posádky letu STS-129.[3] Do vesmíru odstartoval 16. listopadu 2009 na palubě raketoplánu Atlantis. Cílem mise byla doprava zásob a vybavení na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a příprava stanice na připojení nového modulu Tranquility. Let trval 10 dní, 19 hodin a 16 minut.[4]

2. kosmický let (Sojuz TMA-14M)

V prosinci 2011 byl zařazen do posádky Expedic 41 a 42 na ISS s plánovaným startem v září 2014, posádka byla současně záložní pro Expedici 39/40 startující v březnu 2014.[2] Na svou druhou misi odstartoval 25. září 2014 na palubě Sojuzu TMA-14M ve funkci palubního inženýra lodi. Po necelých šesti hodinách letu se Sojuz spojil se stanicí ISS a kosmonauti se zapojili do práce Expedice 41.[5] V posádce stanice zastával funkci palubního inženýra Expedice 41 a velitele Expedice 42; během letu čtyřikrát vystoupil do vesmíru. Se Samokuťajevem a Serovovou 12. března 2015 v Sojuzu TMA-14M přistál na Zemi po 167 dnech, 5 hodinách a 42 minutách letu.[6][7]

3. kosmický let (Boeing Crew Flight Test / SpaceX Crew-9)

V říjnu 2020 byl jmenován velitelem základní posádky mise Boeing Crew Flight Test, prvního pilotovaného letu nové kosmické lodi Starliner.[8] Po mnohých odkladech v ní společně se Sunitou Williamsovou odletěli k ISS 5. června 2024[9] a o den později se připojili k ISS. Jejich let měl trvat asi 10 dní,[10] během příletu ke stanici však byly zaznamenány potíže pohonného systému, které vedly k opakovanému zpožďování termínu návratu na Zemi a dodatečným testům trysek kvůli jak na lodi připojené ke stanici, tak na identických kusech na Zemi. Na základě výsledků testů a pod tlakem dalšího programu letů k ISS nakonec NASA rozhodla, že Starliner odletí na Zemi prázdný, Wilmore s Williamsovou zůstanou na stanici a po příletu lodi SpaceX Crew-9 se připojí k její posádce (redukované na 2 astronauty) a budou s ní půl roku pracovat jako členové Expedice 72.[11][12] Tento scénář se naplnil 29. září 2024, kdy na místo uvolněné počátkem měsíce Starlinerem dorazil Crew Dragon a v něm astronaut Nick Hague a kosmonaut Alexandr Gorbunov.[13][14][15]

Wilmore mezitím spolu se Sunitou Williamsovou absolvoval další – svůj už pátý – výstup do volného prostoru, při němž společně odstranili sestavu radiofrekvenční skupinové antény z příhradové konstrukce stanice a odebrali vzorky povrchového materiálu k analýze z laboratoře Destiny a přechodové komory Quest. Mimo bezpečí stanice strávili 5 hodin a 26 minut a Wilmore tak zvýšil celkovou délku výstupů na 31 hodin a 2 minuty.[16]

Jen pár desítek hodin poté, co na ISS dorazili její nástupci v lodi SpaceX Crew-10, odletěla 18. března 2025 kompletní, čtyřčlenná posádka Crew-9 zpět na Zemi. Když později téhož dne přistála z břehů Floridy,[17] zapsal si Wilmore, stejně jako jeho kolegyně ze Starlineru Williamsová, do statistik 286 dní, 7 hodin a 5 minut letu. To je zařadilo na společné 18. a 19. místo tabulky nejdelších jednotlivých letů v historii kosmonautiky. A do historických tabulek se oba zapsali ještě jednou – jako první z již více než 600 astronautů a kosmonautů se mohou chlubit tím, že při svých misích postupně letěli celkem 4 různými typy kosmických lodí. Nejprve americkým raketoplánem Space Shuttle, pak ruským Sojuzem a nakonec oběma americkými komerčními kosmickými loděmi Starliner a Crew Dragon. Unikátnost takového stavu lze doložit tím, že pouze 9 dalších astronautů absolvovalo let ve 3 typech technologie.

Soukromý život

Barry Wilmore je ženatý a má dvě dcery.[18]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b NASA. Biographical data. Barry E. “Butch” Wilmore (Captain, USN) . NASA, rev. 2010-06 . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote . Moskva: rev. 2012-4-15 . Kapitola Barry Eugene Wilmore. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ YEMBRICK, John; CLOUTIER-LEMASTERS, Nicole. Release: 08-250. NASA Assigns Crew For Space Shuttle Discovery's Sts-129 Mission . Washington, Houston: NASA, 2008-9-30 . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky . Rev. 2011-12-26 . Kapitola STS-129 At/F-31. Dostupné online. 
  5. ↑ Holub. Rev. 2014-9-26 . Kapitola Sojuz TMA-12M. 
  6. ↑ Holub. Rev. 2014-11-10 . Kapitola Expedice 41. 
  7. ↑ Holub. Rev. 2015-3-12 . Kapitola Expedice 42. 
  8. ↑ Boeing's top Starliner astronaut pulls out of space mission role. Reuters. 2020-10-07. Dostupné online . (anglicky) 
  9. ↑ Liftoff! NASA’s Boeing Crew Flight Test Heads to Space Station – Commercial Crew Program. blogs.nasa.gov . 2024-06-05 . Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ FOUST, Jeff. Starliner docks with International Space Station on crewed test flight . 2024-06-06 . Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Hollie Cole, Rebecca Morelle, Greg Brosnan. Sunita Williams and Barry Wilmore: Nasa astronauts stuck in space will return in 2025. BBC . 2024-08-24 . Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ NASA Decides to Bring Starliner Spacecraft Back to Earth Without Crew - NASA . . Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ NASA. Contact confirmed at 5:30pm ET (2130 UTC). Next, the Dragon spacecraft will complete the docking sequence, and undergo a series of checks.... X.com . 2024-09-29 . Dostupné online. 
  14. ↑ NASA Adjusts Crew-10 Launch Date – Commercial Crew Program. blogs.nasa.gov . 2024-12-17 . Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ KARLÍK, Tomáš. Na ISS dorazila loď, s níž se vrátí i uvázlá dvojice astronautů. ČT24 . Česká televize, 2024-09-30 . Dostupné online. 
  16. ↑ GARCIA, Mark. Spacewalkers Complete Radio Hardware Removal and Microbe Search. blogs.nasa.gov . 2025-01-30 . Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Welcome Home! NASA’s SpaceX Crew-9 Back on Earth After Science Mission - NASA . . Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Astronaut Bio: Barry E. Wilmore . NASA . Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Barry Wilmore na Wikimedia Commons
  • NASA. Biographical data. Barry E. “Butch” Wilmore (Captain, USN) . NASA, rev. 2014-9 . Biografie NASA. Dostupné online. (anglicky)