Dnes se chceme ponořit do fascinujícího světa Balduin I. Konstantinopolský. Ať už mluvíme o historii, vědě, technologii, umění nebo jakémkoli jiném oboru, Balduin I. Konstantinopolský hraje zásadní roli v našem chápání světa kolem nás. Od svého vzniku až po současnou evoluci byl Balduin I. Konstantinopolský předmětem studia a debat, což vyvolalo velký zájem a vliv na různé aspekty společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Balduin I. Konstantinopolský s cílem nabídnout komplexní a komplexní pohled na toto relevantní a zajímavé téma.
Balduin I. Konstantinopolský | |
---|---|
Latinský císař | |
Socha Balduina I. v belgickém Monsu | |
Doba vlády | 1204 – 1205 |
Korunovace | 16. května 1204 |
Úplné jméno | Balduin I. |
Tituly | Latinský císař Henegavský hrabě Flanderský hrabě |
Narození | asi 1172 |
Úmrtí | 1205/1206 Tarnovo, Druhá bulharská říše |
Předchůdce | Alexios Murtzuflos (jako byzantský císař) |
Nástupce | Jindřich Flanderský |
Manželka | Marie z Champagne |
Potomci | Johana I. Flanderská Markéta II. Flanderská |
Otec | Balduin V. Henegavský |
Matka | Markéta Flanderská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Balduin Flanderský (francouzsky:Baudouin, latinsky:Balduinus, 1172? – 1205/1206?, Tarnovo) byl jako Balduin IX. v letech 1194 – 1205 flanderským hrabětem, jako Balduin VI. od roku 1195 henegavským hrabětem a od května 1204 do dubna 1205 jako Balduin I. latinským císařem.
Byl synem henegavského hraběte Balduina V. a Markéty, dcery flanderského hraběte Dětřicha.[1] 6. ledna 1186 se po předchozím zasnoubení oženil s Marií, dcerou Jindřicha ze Champagne a vnučkou francouzského krále Ludvíka VII. a Eleonory Akvitánské.[2] Svatební veselí se konalo ve Valenciennes a zbožná nevěsta svého chotě dle kronikáře Gisleberta z Monsu údajně zcela okouzlila.[3]
V letech 1194 a 1195 Balduin převzal hrabství svých rodičů a v únoru roku 1200 přijal v duchu rodinné tradice a také v obavě před odvetou svého lenního pána společně se svými přáteli a bratrem Jindřichem kříž, tj. závazek vydat se na křížovou výpravu do Svaté země.[4] Stal se zástupcem vůdce výpravy, Theobalda ze Champagne;[5] po Theobaldově smrti se novým formálním vůdcem stal markýz Bonifác z Montferratu; skutečným hybatelem výpravy ovšem byl benátský dóže Enrico Dandolo.[6]
Svou těhotnou choť[pozn. 1] Balduin opustil na Velikonoce roku 1202 a vydal se na kruciátu. Křížové výpravě, která nesměřovala do Svaté země, nýbrž k byzantské Konstantinopoli, se podařilo v listopadu roku 1202 dobýt křesťanský přístav Zadar[7] a v noci ze 12. na 13. dubna 1204 také Konstantinopol.[8] Po bouřlivém rokování byl Balduin nakonec zvolen a 16. května 1204 slavnostně korunován v konstantinopolském chrámu Boží moudrosti prvním latinským císařem.[pozn. 2] Nevládl však dlouho – 14. dubna 1205 byl poražen v bitvě u Adrianopole bulharským vládcem Kalojanem, který Balduina zajal v Tarnovu, hlavním městě tehdejšího Bulharska. V Kalojanově zajetí také zemřel a dodnes se po něm jmenuje tzv. Balduinova věž. [pozn. 3][10] Na trůn v Konstantinopoli usedl Balduinův bratr Jindřich.[11]
Předchůdce: Alexios V. Dukas (jako byzantský císař) |
Latinský císař 1204–1205 |
Nástupce: Jindřich Flanderský |
Předchůdce: Balduin V. |
Henegavský hrabě 1195–1205 |
Nástupce: Johana |
Předchůdce: Markéta I. a Balduin V. |
Flanderský hrabě 1194–1205 |
Nástupce: Johana |