V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Arminianismus a prozkoumáme jeho mnoho aspektů a aspektů, díky kterým je dnes tak relevantní. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost byl Arminianismus v historii předmětem zájmu a debat. Prostřednictvím hluboké a podrobné analýzy prozkoumáme jeho vliv v různých oblastech a také jeho důsledky na individuální a kolektivní úrovni. Dozvíme se názory odborníků na toto téma a pohledy těch, kteří přítomnost Arminianismus ve svém každodenním životě úzce prožívají. Jaké tajemství se skrývá za Arminianismus? Jaký je jeho význam v současném kontextu? Těmito a dalšími otázkami se bude zabývat tento článek, který se snaží poskytnout komplexní pohled na problematiku velkého významu v současné společnosti.
Arminianismus (příp. arminiánství) je teologický směr zdůrazňující v soteriologii lidskou svobodu a zodpovědnost, který vznikl v řadách nizozemských umírněných kalvinistů na základě myšlenek Jakuba Arminia (Hermandszoona) na přelomu 16. a 17. století. Arminius vystoupil proti kalvinistickým názorům o předurčení. Zdůrazňoval, že spasení je darem, že ho Bůh nabízí každému a že záleží na postoji člověka, zda ho přijme a získá věčný život. Tak člověk obdarovaný svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu i věčnosti. Ortodoxní kalvinistické názory zastávali proti arminiánům gomaristé (podle Francisca Gomara).
Vzniklá polemika se vyostřila ještě více po Arminianově smrti v roce 1609, kdy povstala řada arminiánů. Vystoupili s protesty a žádali uznání pravdivosti svých názorů, které zformulovali do pěti bodů Remonstrace, v nichž zdůrazňovali lidskou svobodu:
Podle Remonstrace (ve středověké latině remonstratio = odmítnutí, protest) jsou arminiáni označováni též jako remonstranti (remonstrantes = odmítající). Jejich učení bylo odmítnuto synodem v Dordrechtu (1618–1619). Významným představitelem arminianismu byl právník Hugo Grotius a Johan van Oldenbarnevelt.