V moderním světě získal Armáda České republiky nebývalý význam. Od svého vzniku upoutal Armáda České republiky pozornost odborníků i fandů a stal se tématem zájmu širokého spektra lidí. V tomto článku podrobně prozkoumáme význam Armáda České republiky v různých kontextech a analyzujeme jeho vliv v různých oblastech společnosti. Prostřednictvím hloubkové analýzy zjistíme, jak Armáda České republiky ovlivnil způsob, jakým žijeme, pracujeme a máme vztahy. Kromě toho prozkoumáme současné trendy související s Armáda České republiky a její projekci do budoucna. Bezpochyby se Armáda České republiky prokázalo jako téma globálního významu, které hraje zásadní roli při utváření současného světa.
Armáda České republiky | |
---|---|
Znak AČR | |
Založeno | 1. ledna 1993 |
Stát | Česko |
Složky armády | pozemní síly vzdušné síly speciální síly inf. a kyber. síly teritoriální síly |
Velitelství | Praha |
Velení | |
Vrchní velitel | Petr Pavel |
Ministryně obrany | Jana Černochová |
Náčelník Gen. štábu | genpor. Karel Řehka |
Stav | |
Věk odvodu | 18 let |
K dispozici pro službu | 2 414 728, věk 15–49 (2005) |
Vhodných pro službu | 1 996 631, věk 15–49 (2005) |
Roční počet branců | 500–800 pro rok 2021 (2005) |
Aktivních vojáků | 28 000 vojáků z povolání, 7090 občanských zaměstnanců, 1109 státních zaměstnanců (2021)[1][nenalezeno v uvedeném zdroji] |
Rezervistů | 4 266 (AZ, 2024)[2] |
Výdaje | |
Rozpočet | 116,6 miliard Kč[3] |
Průmysl | |
Domácí dodavatelé | Aero Vodochody Česká zbrojovka Uherský Brod Meopta SVOS Přelouč Tatra ERA Retia TDV |
Zahraniční dodavatelé | BAE Systems – Saab EADS – Airbus, CASA Fabrique Nationale General Dynamics Iveco Bell Helicopter Textron |
Národní rozlišovací znak |
Armáda České republiky (AČR) představuje hlavní složku ozbrojených sil České republiky, které dále tvoří Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.[4]
V čele organizační struktury AČR stojí generální štáb, jehož náčelníkem je od 1. července 2022 Karel Řehka. Civilní řízení a demokratickou kontrolu armády zajišťuje Ministerstvo obrany České republiky. Od 1. ledna 2005 je česká armáda plně profesionalizovaná; dobrovolníci slouží v jednotkách aktivní zálohy.
Armáda České republiky je tvořena svazky a útvary několika druhů sil. Základem pozemních sil jsou dvě mechanizované brigády, a od roku 2020 nově vzniklý výsadkový pluk, které jsou spolu s dalšími jednotkami pozemního vojska určeny pro plnění úkolů na území státu i mimo něj.[5][6] Vzdušné síly zahrnují vojenské letectvo a protivzdušnou obranu zabezpečující suverenitu a obranyschopnost vzdušného prostoru ČR v rámci NATINAMDS.[7] Speciální síly jsou od roku 2015 samostatný druh sil pro speciální operace.[8][9] V roce 2019 vznikla samostatná velitelství informačních a kybernetických sil a teritoriálních sil.[10][11][pozn. 1]
Hlavní úkoly Armády České republiky stanovuje zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, jako obranu proti vnějšímu napadení a plnění úkolů na základě mezinárodních smluvních závazků týkajících se společné obrany nebo operací na udržení míru a bezpečnosti.[12] AČR se primárně připravuje na obranu území státu nebo spojenců v rámci kolektivní obrany NATO dané článkem 5 Severoatlantické smlouvy, případně Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU. Zahraniční nasazení AČR vychází rovněž z členství v OSN, OBSE nebo V4 (Obranná spolupráce Visegrádské skupiny).[13][14]
Vojenské vzdělávání v Česku poskytuje Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové a Univerzita obrany v Brně, které jsou obě součástí Ministerstva obrany, Velitelství výcviku – Vojenská akademie ve Vyškově jakožto rezortní vzdělávací a výcvikové zařízení Ministerstva obrany a Vojenský obor při FTVS UK Praha, který je součástí struktury Armády ČR a zároveň i jednou z kateder Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.[15]
Předchůdcem Armády České republiky byla před rokem 1954 Československá armáda, v letech 1954–1990 Československá lidová armáda (ČSLA) a v letech 1990–1993 opět Československá armáda. Československá armáda se 1. ledna 1993 rozdělila na dvě samostatné armády: Armádu České republiky a Armádu Slovenské republiky, slovensky: Armáda Slovenskej republiky (1993–2003, od roku 2003 Ozbrojené síly Slovenské republiky, slovensky: Ozbrojené sily Slovenskej republiky).
Za vlády Miloše Zemana se armáda po vstupu do NATO (1999) začala adaptovat na standardy aliance a vláda v roce 2001 jmenovala zmocněnce pro reformu ozbrojených sil a na konci svého funkcního období schválila jím navržený koncept profesionální armády. Stalo se tak poněkud nečekaně a v rozporu s programovým prohlášením vlády v rámci předvolební kampaně. Zrušení branné povinnosti bylo politikum i později a vedlo k uspíšení reformy, takže se AČR od 1. ledna 2005 stala plně profesionální armádou.[16] Podle současné právní úpravy může být branná povinnost vyžadována pouze v případě ohrožení státu či za válečného stavu.[17]
Oficiální názvy armády od roku 1918:[18]
Největší výzkumy, jak by měly vypadat výdaje na armádu, probíhaly v době Studené války (1946–1989), protože válečné výdaje za 2. světové války některé země přivedly do vážných ekonomických potíží (např. Velká Británie) a vlády se tomu chtěly vyhnout nebo být alespoň připraveny. Podle těchto výzkumů bývá za hranici, kdy vojenské výdaje začínají ohrožovat ekonomickou prosperitu i samotnou podstatu ekonomiky, považována hodnota 5% HNP (hrubý národní produkt). V poslední době se udávají výdaje na obranu vůči HDP, což je přesněji určitelné číslo než dříve uváděné HNP. Zatímco v období Studené války vycházela čísla Východního bloku u HNP vůči HDP spíše nižší, u západních států spíše vyšší.[20]
Vyjadřování výdajů na armádu jako procento k HDP (hrubý domácí produkt) se používá, protože nejlépe vyjadřuje zátěž ekonomiky státu (tj. jakou část nově vytvořené hodnoty stát vydává na zajištění vojenské ochrany státu) a umožňuje to jednoduché srovnání jak mezi státy tak v jednom státě v různé době.
V době ohrožení hitlerovským Německem, šlo v roce 1934 v ČSR na obranu 16 %HNP, v roce 1938 až 21 % HNP.[21][22]
V době komunistického režimu (1948–1989) vydával oficiálně ČSSR na armádu 5 % HNP, ale toto číslo nezahrnovalo investice do zbrojního průmyslu nebo řadu dalších výdajů vojenského charakteru, která byla ukryta do rozpočtových kapitol jiných ministerstev nebo i jednotlivých státních podniků. Celkové výdaje tak byly 6–7 % HNP. Pro srovnání byly ve stejné době výdaje Sovětského svazu na armádu 20–25 % HNP, spíše však více.[20]
Se vstupem do NATO (1999) přijalo Česko závazek vynakládat na obranu 2 %HDP. Tento spojenecký závazek byl dlouho zanedbáván a klesl až k výši 1 % HDP. Do roku 2021 byl Vládou ČR přislíben podíl alespoň 1,4 % HDP.[23] Teprve po ruské invazi na Ukrajinu (2022) dosáhne v roce 2024 zmíněných 2 % HDP.[24] USA vydávají na obranu 4 % HDP, což souvisí s tím, že jde o světovou velmoc s rozsáhlými globálními ambicemi.[20]
Hlavní druhy techniky a výzbroje Armády České republiky jsou sledované Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Česká armáda může mít na základě této smlouvy ve výzbroji maximálně 957 tanků, 1367 bojových obrněných vozidel, 767 dělostřeleckých systémů nad 100 mm, 230 bojových letounů a 50 bojových vrtulníků.[25]
K 29. únoru 2024[zdroj?!] armáda vlastnila celkem 63 tanků T-72 (z toho 30 modernizovaných T-72M4 CZ) a 14 tanků Leopard 2 (darovaných Německem), 308 bojových obrněných vozidel BVP-1, BVP-2, BPzV Svatava a Pandur II a 166 dělostřeleckých systémů ShKH vz. 77 DANA, vz. 82 PRÁM-L a ShM vz. 85. Kromě smluvně omezované výzbroje měla AČR také 175 lehkých obrněných vozidel, 149 vozidel se speciální nástavbou na podvozcích bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů nebo 36 obrněných zdravotních vozidel.[25][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Vzdušné síly AČR disponují 38 bojovými a cvičnými letouny typu Gripen a ALCA, 14 dopravními a pozorovacími letouny, 4 bitevními vrtulníky Bell AH-1Z Viper a 39 dopravními a víceúčelovými vrtulníky typových řad Mi-8/17/Mi-171Š, W-3 Sokol a Bell UH-1Y Venom.[25][26]
Armáda České republiky „zdědila“ výzbroj československé armády, která byla při zániku ČSFR rozdělena většinou v poměru 2:1 mezi Česko a Slovensko. Výjimkou bylo letectvo a protivzdušná obrana, kde u některých zbraňových systémů došlo k dělení jiným způsobem jako např. MiG-29 v poměru 1:1 nebo systémy PVOS S-200 a S-300, kdy každý stát si ponechal jen jeden druh.[27] Redukce početních stavů armády v 90. letech znamenala vyřazení velkého počtu zbraní, materiálu a techniky. V souvislosti se vstupem do NATO v roce 1999 došlo na počátku 21. století k částečné modernizaci arzenálu AČR pořízením nové techniky domácího i zahraničního původu. Některé z těchto akvizic byly spojeny s korupčními či jinými aférami, ať už se jednalo o kauzu obrněných transportérů Pandur a modernizaci tanků T-72 (místo 353 kusů nákladně modernizováno jen 30)[28] nebo pořízení letounů ALCA (většina z 72 objednaných kusů byla dlouhodobě uskladněna a neúspěšně nabízena k prodeji), Gripen a CASA.
Ve spojitosti s ukrajinskou krizí a zhoršením vztahů NATO a Ruska v roce 2014 avizoval ministr obrany Martin Stropnický (ANO) nahrazení radarů, vrtulníků a obrněných vozidel sovětského původu novou technikou, přičemž k zahájení výběrových řízení mělo dojít v roce 2015.[29] Ministerstvo obrany (MO) mělo v plánu nakoupit až 300 obrněných vozidel (v první fázi 62 kusů) Titus za 20 mld. Kč v několika vlnách mezi lety 2019 a 2023.[30] Žádná z uvedených akvizic nebyla za Stropnického působení na MO v letech 2014 až 2017 realizována. Ministryně obrany Karla Šlechtová (za ANO) v květnu 2018 oznámila, že připravovaný nákup radarů a víceúčelových vrtulníků prověřuje policie.[31]
Náčelník Generálního štábu AČR Aleš Opata představil na setkání s novináři dne 18. června 2018 program modernizace Armády České republiky. Do roku 2027 podle něj měla armáda na nákup a modernizaci techniky vynaložit více než 100 miliard korun.[32] Lubomír Metnar, v pořadí třetí ministr obrany za ANO, avizoval podepsání některých strategických zakázek do konce roku 2019.[33]
20. prosince 2023 schválila vláda ČR, nový zásadní dokument pro modernizaci AČR a to Koncepci výstavby Armády ČR 2035 (KVAČR). Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky a ministryně obrany Jany Černochové je koncepce rozdělena na dvě části. První část se zabývá masivní modernizací techniky, zázemí a infrastruktury armády i zvýšením zásob. Tohle vše do konce 20. let 21. stol. Následně druhá část se má zaměřit na integraci nové techniky i výzbroje, modernizovat systém a zajistit životní cyklus nové techniky. Vše do roku 2035. Zároveň v tomto konceptu armáda popisuje několik cílů a jako hlavní prioritu stanovuje nábor nových členů až do hranice 30 tisíc vojáků z povolání a 10 tisíc příslušníků aktivních záloh.[34]
Od ledna 2020 došlo ke změně v systému velení AČR, jehož strategickou a taktickou část rozšířilo nové velitelství pro operace.[83] Další novinkou byl vznik teritoriálních a informačních a kybernetických sil, resp. jejich velitelství (vznik 2019, počáteční operační schopnosti 2020).
Strategická úroveň velení | Generální štáb Armády České republiky |
Operační úroveň velení | Velitelství pro operace |
Taktická úroveň velení |
Svazky a útvary Armády České republiky se dělí na několik druhů sil – pozemní, vzdušné, speciální, informační a kybernetické a teritoriální.[84]
Pozemní síly (PozS) jsou tvořeny mechanizovaným, výsadkovým, ženijním a chemickým vojskem, dělostřelectvem, logistikou a silami a prostředky zpravodajského zabezpečení. Hlavním úkolem PozS je příprava sil a prostředků k zajištění obrany ČR a k plnění mezinárodních závazků.[10]
Struktura:[85]
Vzdušné síly (VzS) jsou tvořeny letectvem taktickým, vrtulníkovým a dopravním, dále vojskem pozemní protivzdušné obrany, silami a prostředky velení, řízení a průzkumu, službou řízení letového provozu, leteckou radionavigační službou a prostředky zpravodajského zabezpečení. Mezi hlavní úkoly VzS patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru ČR, ochrana objektů důležitých pro obranu státu a podpora ostatních druhů sil AČR a spojeneckých sil.[10]
Struktura:[86]
Speciální síly (SpecS) jsou rozvíjeny za účelem prosazování ochrany a obrany zájmů ČR s důrazem na schopnosti ke zvládání krizí v celé škále od dlouhodobých operací nízké intenzity typů „podpora a vliv“ až po krátkodobé operace vyšší intenzity, a to v krycím či utajeném režimu činnosti.[10]
Struktura:[87]
Informační a kybernetické síly (InKyS),[84][88] monitorují, plánují a řídí operace v kybernetickém prostoru a informačním prostředí na taktické úrovni a podporují plánování a řízení strategické komunikace.
Teritoriální síly (TerS) jsou tvořeny velitelstvím teritoria a krajskými vojenskými velitelstvími (KVV) jako vojenskými územními prvky pro zabezpečení a řešení otázek obrany a ochrany teritoria. Jejich úkolem je plánování, řízení a příprava AZ v podřízenosti KVV, obrana a ochrana objektů důležitých pro obranu státu či podpora spojeneckých vojsk na území ČR.[10]
Rok | Vojáci z povolání | Vojáci základní (náhradní) služby | Vojáci Aktivní zálohy | Občanští zaměstnanci |
---|---|---|---|---|
1992 | 38 049 | 68 630 | - | 25 286 |
1993 | 33 282 | 54 326 | - | 23 634 |
1994 | 30 413 | 43 178 | - | 27 726 |
1995 | 27 654 | 36 797 | - | 26 456 |
1996 | 26 340 | 32 174 | - | 27 060 |
1997 | 23 759 | 32 942 | - | 21 797 |
1998 | 22 966 | 33 281 | - | 21 481 |
1999 | 23 721 | 31 185 | - | 21 301 |
2000 | 23 184 | 24 955 | - | 21 157 |
2001 | 20 627 | 21 235 | - | 20 888 |
2002 | 21 249 | 19 783 | - | 22 675 |
2003 | 21 055 | 6 359 | - | 20 808 |
2004 | 22 145 | - | - | 17 288 |
2005 | 23 110 | - | 1312 | 14 971 |
2006 | 24 229 | - | 1 112 | 13 358 |
2007 | 24 334 | - | 1 101 | 11 946 |
2008 | 24 103 | - | 1 087 | 10 575 |
2009 | 23 136 | - | 1 041 | 9 017 |
2010 | 22 261 | - | 1 089 | 8 303 |
2011 | 21 751 | - | 1 093 | 8 248 |
2012 | 21 733 | - | 1 214 | 8 288 |
2013 | 21 011 | - | 1 128 | 7 530 |
2014 | 20 864 | - | 1 237 | 7 487 |
2015 | 21 970 | - | 1 259 | 6 411 |
2016 | 23 184 | - | 1 488 | 6 515 |
2017 | 24 251 | - | 2 270 | 6 691 |
2018 | 25 105 | - | 2 853 | 6 796 |
2019 | 25 899 | - | 3 236 | 6 890 |
2020 | 26 621 | - | 3 440 | 7 017 |
2021 | 26 928 | - | 3 615 | 7 090 |
2022 | 27 197 | - | 4 191 | 7 096 |
Zahraniční nasazení Armády České republiky definuje zejména zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. Kromě paragrafu 9, který mimo jiné hovoří o úkolech vyplývajících z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení, se jedná především o paragraf 10 s názvem Mezinárodní spolupráce, který uvádí například spolupráci s cizími ozbrojenými silami na základě mezinárodních smluv ve prospěch míru a bezpečnosti, a to zejména účastí na operacích na podporu a udržení míru, záchranných a humanitárních akcích.[95]
Čeští vojáci se účastní zahraničních operací na základě smluvních závazků k mezinárodním organizacím, jichž je Česká republika členem, a to především v rámci OSN, NATO, EU nebo OBSE, případně na bázi bilaterálních dohod. V závislosti na mandátu dané mise armáda vysílá do zahraničí nejen vojenské pozorovatele, poradní a výcvikové týmy či polní nemocnice, ale i bojové jednotky pozemních či speciálních sil a úkolová uskupení vzdušných sil. Schvalování zahraničních misí je v kompetenci obou komor Parlamentu České republiky.
Úkolové uskupení AČR Resolute Support Mission; 245 vojáků (k 3. 5. 2018).[96]
Jednotka Vojenské policie KAMBA; 14 vojáků (v roce 2017). Ochrana a obrana objektu zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu (ZÚ ČR) a osobní ochrana příslušníků diplomatické mise při jejich výjezdech mimo ZÚ ČR.[97]
Úkolové uskupení HQ KFOR; 10 vojáků (k 3. 5. 2018). Skupina se podílí na plnění operačního úkolu na velitelství KFOR.[98]
2 pozorovatelé v rámci mise OSN v Kosovu UMNIK.[99]
NATO Enhanced Forward Presence (eFP), tj. rozšířená předsunutá přítomnost Severoatlantické aliance.
EUFOR – operace Althea; 2 vojáci (k 3. 5. 2018). Výcvik a rozvoj schopností ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny.[101]
EU NAVFOR SOMALIA – operace Atalanta; 3 vojáci (k 3. 5. 2018) na velitelství a zpravodajském oddělení ve Spojeném království.[102]
EU NAVFOR MED – operace Sophia; 4 vojáci (k 3. 5. 2018): 2 na operačním velitelství v Římě a 2 na lodi San Giusto. Cílem operace je rozbití operačního modelu převaděčů a obchodníků s lidmi ve Středomoří.[103][104]
3 pozorovatelé v rámci mise OSN v Mali – MINUSMA.[99]
Úkolové uskupení AČR v rámci EUTM Mali; 42 vojáků (v roce 2017). Pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády proti islamistickým radikálům.[105]
Letecký poradní tým; 30 vojáků (k 3. 5. 2018). Poradní a mentorovací činnost při výcviku personálu letounů L-159 ALCA iráckých vzdušných sil.[106]
Chemická jednotka; 12 vojáků (k 3. 5. 2018). Poradní a mentorovací činnost při výcviku specialistů chemického vojska irácké armády v oblasti ochrany proti ZHN.[107]
Vojenská policie; 4 vojáci (v roce 2017). Poradenská a výcviková činnost pro irácké bezpečnostní síly.[108]
Úkolové uskupení AČR MFO Sinaj
2 pozorovatelé v rámci mise OSN UNDOF na místě dočasného velitelství mise v CAMP ZIOUHANI.
3 pozorovatelé v rámci mise OSN ve Středoafrické republice – MINUSCA.[99]
2 pozorovatelé v rámci mise OSN v Demokratické republice Kongo – MONUSCO.[99]
Vojenské a mírové operace a mise, kterých se účastnila Armáda České republiky.[110][111]
název | popis | kde | počet | kdy |
---|---|---|---|---|
UNPROFOR | mírová operace | Srbská Krajina | 2250 | 1993 – 01/1996 |
IFOR, SFOR, SFOR II | mírová operace | Bosna a Hercegovina, Chorvatsko | 6300 | 1996 – 12/2001 |
AFOR | 6. polní nemocnice | Albánie + Turecko | 100 | 1999 |
KFOR | mírová operace | Kosovo | 980 | 1999 – 2/2002 |
Operace Essential Harvest | mírová operace | Makedonie | 120 | 8–10/2001 |
KFOR | Česko-slovenský prapor | Kosovo | 550 | 2/2002 – 2011 |
KFOR | brigáda a úkolové uskupení Střed | Kosovo | 1438 | 2005 |
SFOR | velitelství + civilní spolupráce | Bosna a Hercegovina | 42 | 2002 – 12/2004 |
operace Trvalá svoboda | protiteroristická operace | Kuvajt | 612 | 3/2002 – 6/2003 |
ISAF | mírová operace – (6. a 11. polní nemocnice) | Afghánistán | 269 | 4/2002 – 1/2003 |
ISAF | polní chirurgický tým | Afghánistán | 11 | 1/2003 – 4/2003 |
IZ SFOR | kontingent 7. polní nemocnice | Irák, Basra | 526 | 4/2003 – 12/2003 |
IZ SFOR (MNF – I) | kontingent Vojenské policie | Irák, Shaibah | 1273 | 12/2003 – 12/2006 |
ISAF EOD + meteo | Letiště Kábul | Afghánistán | 350 | od 3/2004 – 3/2007 |
Operace Trvalá svoboda | 601. skss | Afghánistán | 120 | 3–8/2004 |
WINTER RACE | Humanitární operace NATO v Pákistánu | Pákistán | 29 | 8. 10. 2005 – 10. 1. 2006 |
Operace Trvalá svoboda | 601. skss | Afghánistán | 120 | |
MNF I | Operace koalice mnohonárodních sil – Irák | Irák | 423 | 3/2003 – 12/2008 |
KAIA – ISAF | Polní nemocnice na kábulském mezinárodním letišti KAIA | Afghánistán | 110 | 4/2007 – 19. 12. 2008 |
NTM-I | Výcviková mise NATO v Iráku | Irák | 4 | 3/2003 – 28. 2. 2009 |
Mise ISAF Uruzgán | Ochrana a obrana obvodu nizozemské základny Camp Hadrian | Afghánistán | 200 | do 20. 3. 2009 |
Baltic Air Policing 2009 | Vzdušné síly AČR | Litva | 2 · 75 | 1. 6. 2009 – 1. 9. 2009 |
Baltic Air Policing 2012 | Vzdušné síly AČR | Litva | 1. 9. 2012 – 3. 1. 2013 | |
Icelandic Air Policing 2014 | Vzdušné síly AČR | Island | 10. 10. 2014 – 3. 12. 2014 | |
Rozhodná podpora | Afghánistán | 1. ledna 2015–2021 | ||
Icelandic Air Policing 2016 | Vzdušné síly AČR | Island | říjen 2016 |
název | popis | kde | počet | kdy |
---|---|---|---|---|
CONCORDIA | operace EU | Makedonie | 2 | 4/2003 – 12/2003 |
Althea | 601. skss | Bosna a Hercegovina | 400 | 2. 12. 2004 – 26. 6. 2008 |
EUFOR – Čad | Čad | 2 | 25. 9. 2007 – 15. 3. 2009 | |
Althea | Bosna a Hercegovina | 2 | ||
NAVFOR ATALANTA | Spojené království | 3 | ||
NAVFOR MEDITERRANEAN | Itálie | 5 | ||
EUTM–M | Mali | 42 |
název | popis | kde | počet | kdy |
---|---|---|---|---|
UNGCI | humanitární operace | Irák | 320 | 1991–2003 |
UNSCOM | Irák | 1991–1993 | ||
UNPROFOR | mírová mise | země bývalé Jugoslávie | 2250 | 1992–1996 |
UNOMOZ | Mosambik | 1993–1995 | ||
UNOMIL | Libérie | 1993–1997 | ||
UNOMIG | Gruzie | 1994–2009 | ||
UNCRO | mírová mise | Chorvatsko – Krajina | 750 | 3/1995–1/1996 |
UNPREDEP | Makedonie | 1995–1999 | ||
UNTAES | mise – polní nemocnice | Chorvatsko – Východní Slavonie | 100 | 1/1996–1/1998 |
UNMOP | Chorvatsko | 1994–2002 | ||
UNMOT | Tádžikistán | 1994–2000 | ||
UNMIK | Kosovo | 1999–dosud | ||
UNAMSIL | Sierra Leone | 1999–2005 | ||
MONUSCO | Demokratická republika Kongo | 2000–dosud | ||
UNMEE | Etiopie a Eritrea | 2001–2008 | ||
UNMIL | Libérie | 2003–2008 | ||
UNAMA | Afghánistán | 2008–2017 | ||
UNSMIS | Sýrie | 3 | 16. 5. 2012 – 16. 6. 2012 |
název | popis | kde | počet | kdy |
---|---|---|---|---|
OBSE | Gruzie | 1994–2005 | ||
OBSE | Moldavsko | 1997 | ||
OBSE | Náhorní Karabach | 1995–2001 | ||
OBSE | Bosna a Hercegovina | 1996–2001 | ||
OBSE | Chorvatsko | 1997–2001 | ||
OBSE | Čečensko | 1998–2001 | ||
OBSE | Albánie | 1999–2001 | ||
KVM | Kosovo Verification Mission | Kosovo | 1999 | |
OBSE | Kosovo | 1999–2000 |
název | popis | kde | počet | kdy |
---|---|---|---|---|
DK NS | Neutral Nations Supervisory Commision | Korejský poloostrov | 1954–1993 | |
MAPEXT-ZEU | Albánie | 1998–2001 | ||
Nouzový stav ve Slovenské republice (krize zdravotnictví) | vojenští lékaři | Slovensko | 29 | 3. 12. 2011 – 7. 12. 2011 |
Úkolové uskupení AČR MFO SINAJ | Egypt | 2009–dosud | ||
Letecký poradní tým Irák | Irák | |||
Polní chirurgický tým Irák | Irák | 8. 12. 2016 – 7. 6. 2017 | ||
Výcviková jednotka VP Irák | Irák | 9/2017–dosud |
Armáda České republiky používá následujících stejnokrojů:[112]
Postavení vojáků upravuje zákon o ozbrojených silách České republiky[113] a na něj navazující zákony.[114][115] Od 1. ledna 2011[116] se vojáci člení do hodnostních sborů podle hodnosti[117] následujícím způsobem:
Hodnostní sbor mužstvo: |
Hodnostní sbor nižší důstojníci: |
Téhož roku bylo rovněž upraveno hodnostní označení na výložkách.[118]
V únoru 2010 česká média začala spekulovat o nejasnostech a možné korupci ohledně výběrového řízení na nákup obrněných transportérů pro Armádu ČR. Vyšlo najevo, že výrobce Pandurů, rakouská firma Steyr-Daimler-Puch Spezialfahrzeug (součást General Dynamics), uzavřela tajnou smlouvu s lobbistou Janem Vlčkem, který měl zajistit kontakt mezi firmou a českými politiky. Rakouská firma byla ochotna vyplatit lobbistům za jejich služby provizi ve výši 7 % ceny zakázky (cca 1,4 miliardy Kč). Českou republiku vyšlo jedno obrněné vozidlo Pandur údajně na 134 milionů Kč, přičemž Portugalsko ve stejné době mělo platit pouze cca 40 milionů korun za jedno vozidlo.[119]
Ministerstvo obrany následně vydalo dne 15. února 2010 tiskové prohlášení, ve kterém reaguje na informace uváděné v médiích. Uvádí například, že srovnání ceny českých a portugalských vozidel je ovlivněno výbavou různých verzí. Pozemní síly AČR obdrží celkem 107 Pandurů, z nichž bude 99 vozidel (tj. 93 %) ve verzi s dálkově ovládanou věží. Na druhou stranu portugalská armáda objednala 260 Pandurů, z nichž je pouze 32 vozidel (tj. 12 %) vyzbrojeno podobným systémem. Cena věžového kompletu přitom podle AČR činí až 40 % ceny celého vozidla. Nepoměr uváděných cen měl dále vzniknout nezapočítáním DPH v případě portugalské objednávky, což představuje 20 % rozdíl. Portugalský kontrakt rovněž nezahrnoval náklady na logistickou podporu, učebně výcvikovou základnu, školení a munici.[120]
V únoru 2007 švédská veřejnoprávní televize odvysílala sérii pořadů o korupci při nákupech nadzvukových letadel Saab JAS-39 Gripen pro AČR, která provázela jednání o prodeji i o následném pronájmu letounů,[121] s tím, že peníze od konsorcia měly postupně dorazit ke třem prostředníkům (rakouský obchodník Alfons Mensdorff-Pouilly, bývalý kanadský politik Otto Jelinek a ředitel Omnipolu Richard Háva), kteří měli zajistit přízeň českých politiků.[122] Do celé věci měl být zapleten i politik Jan Kavan.[123] Celý případ následně začalo vyšetřovat švédské státní zastupitelství a vyšetřování obnovila i Policie ČR, později i obdobné instituce ve Švýcarsku, Velké Británii a Rakousku.[121]
V březnu 2009 uvalil rakouský soud koluzní vazbu na Alfonse Mensdorff-Pouilly, o pět týdnů později byl propuštěn.[124] V dubnu zveřejnil rakouský časopis Format část tajné zprávy britské protikorupční služby, podle které Mensdorff-Pouilly korupčně manipuloval politický proces v případech nákupů letounů v Rakousku, Maďarsku a Česku. K tomuto účelu měl k dispozici asi 107,6 milionu eur (2,9 miliardy korun).[125]
V roce 1993, kdy byl ekonomickým náměstkem na Ministerstvu obrany Miroslav Kalousek, si Armáda ČR objednala od ministerstva padáky pro dopravu skupin hloubkového průzkumu a seskoků. Ze dvou firem ve výběrovém řízení vyhrála firma Anex-Cirus Jiřího Andrlíka, která měla dodat padáky s názvem VTP-100. Průběh zkoušek dodaných prototypů nebyl zveřejněn. Na některé členy zkušební komise měl být vyvíjen nátlak, aby svá stanoviska ke zkouškám odvolali a padák doporučili. Armáda s touto firmou podepsala smlouvu na 2310 kusů i přesto, že společnost ještě právně neexistovala a nikdy žádné padáky nevyráběla.[126] Smlouva také byla napsaná tak nevýhodně, že ji nešlo vypovědět.[126] Podle odborníků Paraclubu měl VTP-100 příliš funkcí, jež si vzájemně odporovaly. Přesto byla padáková souprava VTP-100 v roce 1996 zavedena do výzbroje Armády České republiky. V roce 1997 došlo ke smrtelné nehodě na VTP-100, při které zahynul vojín Roman Prinich.[127] Soud nakonec nařídil ministerstvu odebrat dalších 300 padáků. Celkových 730 padáků za 110 milionů Kč již poté nikdy nebylo použito a v roce 2011 jim skončila životnost.[126]