V dnešním světě se Architektura procesoru stal tématem rostoucího zájmu v různých oblastech společnosti. Od akademického prostředí až po podnikatelské prostředí se Architektura procesoru stává relevantní díky svému dopadu na náš každodenní život. Jak se stále posouváme kupředu do 21. století, důležitost porozumění a řešení Architektura procesoru je stále evidentnější. V tomto článku prozkoumáme, jak se Architektura procesoru vyvíjel v průběhu času, jeho dopad na různé komunity a sektory a možné důsledky pro budoucnost. Od svého vlivu na politiku až po dopad na technologie je Architektura procesoru tématem, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
Procesor (CPU – Central Processing Unit) jakožto elektronický obvod (složený z velkého množství součástek – převážně tranzistorů) je umístěn na křemíkové destičce – CPU je vlastně složitý integrovaný obvod. Jeho popularita vzrostla hlavně díky výpočetní technice (počítače, notebooky, ale i chytré mobilní telefony), dnes se s nimi však můžeme setkat třeba i v pračce či ledničce.
Procesor zpracovává informace (instrukce) v podobě strojového kódu a procesory s obdobnou strukturou jádra, které zároveň zpracovávají shodný strojový kód, mají stejnou architekturu.
Podle vnitřního uspořádání dělíme procesory na RISC a CISC lišící se počtem instrukcí, které procesor umí vykonávat. Současné procesory Intel, nebo ty, které jsou s nimi kompatibilní, jsou vnitřně RISC, ač uvnitř vlastně probíhají složité CISC instrukce. Dále dovedou měnit, resp. aktualizovat, svůj řídící mikrokód.
Architektura jde ruku v ruce s instrukční sadou a její délkou, jež díky překotnému vývoji roste. Jednodušší procesory dodnes používané jsou 8bitové[1] a naopak na vrcholu jsou dnes 64bitové, používané hlavně ve výkonnějších výpočetních strojích a serverech.
Tyto architektury lze rozdělit do několika skupin – podle použití a s tím související složitostí architektury.