Arboretum Josefa Eberta

V dnešním světě se Arboretum Josefa Eberta stalo relevantním tématem, které zajímá stále více lidí. Od svého vzniku až po dopad na současnou společnost Arboretum Josefa Eberta upoutal pozornost akademiků, výzkumníků i fandů. S cílem lépe porozumět tomuto fenoménu nabízí tento článek komplexní pohled na Arboretum Josefa Eberta, zkoumá jeho různé aspekty a zdůrazňuje jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Prostřednictvím podrobné analýzy a multidisciplinárních přístupů se snaží poskytnout čtenáři široký a obohacující pohled na Arboretum Josefa Eberta a jeho význam v dnešním světě.

Arboretum Josefa Eberta
Areál arboreta
Areál arboreta
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
MěstoFerdinandov
AdresaFerdinandov 62
ZakladatelJosef Ebert
Zaměřeníarboretum
Zeměpisné souřadnice
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arboretum Josefa Eberta je sbírka dřevin, která se nachází na severu České republiky, ve Frýdlantském výběžkuLibereckém kraji, u domu číslo popisné 62 ve Ferdinandově, což je součást města Hejnice. Jeho autorem je Josef Ebert (1935–1997), který se v obci narodil. Jeho zálibou bylo horolezectví (realizoval několik prvovýstupů) a pracoval jako nástrojař. V padesátých letech 20. století ale musel kvůli těžké nemoci ze zaměstnání odejít do invalidního důchodu a následně začal kolem svého domu, v němž bydlel, rozvíjet sbírku dřevin. Prvními stromy byly dva smrky omoriky (Picea omorika), jenž zbyly po osazování blízkých Jizerských hor. Svou sbírku dále rozšiřoval nákupem sazenic stromů z okrasných školek v České republice (z Poplzí na Litoměřicku či z Litomyšle) nebo dary od přátel. Vznikl tak park se sbírkou okrasných dřevin i kultivarů, v němž se nacházejí také bonsaje či kameny z blízkých hor.[1]

Po úmrtí Josefa Eberta se o arboretum stará jeho manželka spolu s jejich synem Norbertem. Sbírka se stala cílem vycházek a jako místo své svatby pod širým nebem si ji vybrala také jedna dvojice novomanželů.[1]

Vstup do zahrady je umožněn stále otevřenými vrátky a vstupné je dobrovolné.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c HUŠEK, Jiří. Jizerské hory: Reportáž – Dva zapomenuté smrčky, omoriky…. Krkonoše–Jizerské hory . 2004-08 . Dostupné online. ISSN 1214-9381. 

Externí odkazy