Dnes je Anton Praetorius tématem, o kterém mluví každý a je přítomno v mnoha oblastech společnosti. Jeho relevance v posledních letech exponenciálně roste a vyvolává debaty, kontroverze a velký zájem ze strany odborníků i laické veřejnosti. Anton Praetorius je problém, který se týká nás všech, protože přímo či nepřímo ovlivňuje naše životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Anton Praetorius, analyzujeme jeho důsledky, důsledky a možná řešení. Stojíme před problémem, který si zaslouží být řešen z různých úhlů pohledu, abychom mu porozuměli jako celek a našli alternativy, jak jej co nejlépe řešit.
Anton Praetorius | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1560 Lippstadt |
Úmrtí | 6. prosince 1613 (ve věku 52–53 let) Laudenbach |
Povolání | překladatel, teolog, pastor, životopisec, spisovatel hymnů, spisovatel a kazatel |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton Praetorius (1560, Lippstadt, Německo – 6. prosince 1613, Laudenbachu/Bergstraße) byl německý farář, reformovaný teolog, spisovatel a bojovník proti procesům na čarodějnice a mučení.
Praetorius se stal rektorem Latinské školy v Kamenu. Roku 1595 přivedla jeho žena Marie na svět syna Johannese. Krátce nato se stal Anton Praetorius prvním reformovaným farářem v Dittelsheimu, kde roku 1595 sepsal nejstarší pojednání o 1. Velkém sudu na zámku v Heidelberku v latině. O rok později se stal knížecím dvorním kazatelem v Birsteinu (u Frankfurtu nad Mohanem).
Roku 1597 jmenoval kníže Praetoria členem procesu na čarodějnice. Praetorius protestoval proti mučení a dosáhl toho, že byl proces ukončen a žena propuštěna na svobodu. Je to jediný dochovaný případ, kdy duchovní během procesu na čarodějnice žádal ukončení nelidského mučení a měl úspěch.[zdroj?]
Praetorius ztratil místo dvorního kazatele a roku 1598 se stal farářem v Laudenbachu /Bergstraße. Pod pseudonymem svého syna Johanna Sculteta uveřejnil roku 1598 knihu Řádná zpráva o kouzlech a kouzelnících proti čarodějnictví a mučení. Roku 1602 ve druhém vydání Řádné zprávy si dodal odvahy a použil jako autor vlastního jména. Následujícího roku vyšlo 3. vydání i s předmluvou autora. Roku 1629 uveřejnili neznámí (vydavatelé) 4. vydání Praetoriovy Zprávy o kouzlech a kouzelnících.