V dnešním světě se Anatolij Koňkov stal tématem neustálých konverzací a obecného zájmu. Ať už svým dopadem na společnost, svou relevanci v profesní oblasti nebo svým dopadem na osobní život, Anatolij Koňkov upoutal pozornost širokého spektra veřejnosti. Kromě toho se jeho vliv rozšiřuje do mnoha oblastí, od technologie po kulturu, přes politiku a ekonomiku. Protože se Anatolij Koňkov neustále vyvíjí a nabývá nových dimenzí, je zásadní analyzovat jeho povahu a porozumět jeho rozsahu. Tento článek se bude snažit prozkoumat různé aspekty Anatolij Koňkov a nabídnout komplexní pohled na jeho význam v současnosti.
Anatolij Koňkov | |
---|---|
![]() | |
Narození | 19. září 1949 Chrustalnyj |
Úmrtí | 4. října 2024 (ve věku 75 let) Kyjev |
Místo pohřbení | Bajkovův hřbitov |
Povolání | fotbalista a fotbalový trenér |
Ocenění | mistr sportu SSSR mezinárodní třídy zasloužilý mistr sportu SSSR Mistr sportu SSSR Řád za zásluhy 2. třídy Řád za zásluhy 3. třídy … více na Wikidatech |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anatolij Koňkov (ukrajinsky Анатолій Коньков; 19. září 1949, Chrustalnyj – 4. října 2024)[1][2] byl ukrajinský fotbalista, záložník, který reprezentoval Sovětský svaz. S jeho reprezentací získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy v roce 1972.[3] Zúčastnil se také olympiády v Montrealu roku 1976, odkud si přivezl bronzovou medaili.[4] Za národní tým nastupoval v letech 1971–1978 a odehrál za něj 47 utkání, v nichž vstřelil 8 branek.[5] Hrál nejprve za tehdy třetiligový Avanhard Kramatorsk (1965–1967), nejvyšší sovětskou soutěž pak hrál za Šachťar Doněck (1968–1974) a Dynamo Kyjev (1975–1981). S Kyjevem vyhrál Pohár vítězů pohárů 1975 a ve stejném roce i Superpohár UEFA.[6] Slavil s ním rovněž čtyři tituly mistra Sovětského svazu (1975, 1977, 1980, 1981).[7] Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem. Vedl mj. ukrajinskou jednadvacítku (1994) a ukrajinskou reprezentaci (1995). V letech 2012–2015 byl prezidentem Ukrajinské fotbalové federace.