V článku o Algické jazyky budou prozkoumány různé aspekty související s tímto tématem. Význam Algické jazyky v našem současném světě bude podrobně analyzován od jeho původu až po jeho současné implikace. Budou řešeny různé perspektivy a budou prezentovány relevantní údaje, které čtenáři umožní lépe porozumět významu Algické jazyky v naší společnosti. Kromě toho budou zkoumány možné budoucí dopady Algické jazyky a diskutována možná řešení nebo alternativní přístupy k řešení tohoto problému. Tento článek bude sloužit jako kompletní průvodce, jak důkladně porozumět Algické jazyky a jeho dopadu na naše životy.
Algické jazyky | |
---|---|
![]() Rozšíření algických jazyků v předkoloniálním období | |
Rozšíření | Východní a střední Kanada, severovýchodní, střední a západní USA |
Počet mluvčích | 200 000 |
Počet jazyků | 14 živých jazyků, 16 známých vymřelých |
Klasifikace |
|
Dělení | |
|
Algické nebo alžské jazyky jsou velkou rodinou indiánských jazyků Severní Ameriky. Zahrnují především tradiční rodinu algonkinských jazyků na severovýchodě kontinentu a dva osamocené jazyky tichomořského pobřeží: jurok (Yurok, Weitspekan) a dnes již vymřelý wijot (Wiyot, Wishosk).
Spolu s jazyky muskogí a osamocenými jazyky tonkawa a atakapa bývá spojována do makro-algonkinského jazykového kmene.
Kromě několika málo jazyků, jejichž počet mluvčích roste, je většina algických jazyků v kategorii vymírajících, které se již nepředávají do další generace. Mezi nejrozšířenější algické jazyky patří především kríjština, která je zároveň jedním z nejrozšířenějších severoamerických indiánských jazyků vůbec.
Vzhledem k tomu, že indiáni, hovořící algickými jazyky, např. Moheganové, Lenapové, Abenakiové či Mikmakové obývali východní pobřeží Severní Ameriky, dostali se do styku s evropskými kolonisty jako první severoameričtí indiáni. Právě proto bylo mnoho algických slov přejato do slovní zásoby evropských jazyků (angličtiny a francouzštiny). Některá algická slova se vžila natolik, že je běloši začali používat v souvislosti se všemi indiány, i když se jednalo o kmeny, hovořící jinými než aglickými jazyky. Takovým případem jsou např. slova squaw, tomahavk, vigvam, mokasíny, totem, pemikan nebo Manitou. Algického původu jsou i jména některých severoamerických rostlin: hickory, sasafras, i živočhců: wapiti, karibu, opossum, skunk, čipmank nebo mink. K algickýcm slovům, která v evropských jazycích zcela změnila význam patří např. tobogán, což bylo původně označení pro ploché sáně, podobné bobům. Také mnoho místních názvů ve Spojených státech a Kanadě má algický původ, např. Massachusetts, Connecticut, Kentucky, Ohio, Saskatchewan, Manitoba, Chicago, Manhattan, Ottawa, Mississippi, Missouri a mnoho dalších.