V dnešním světě se Alfred von Ziegler stalo tématem velkého významu a významu pro různé sektory společnosti. Ať už na osobní, profesní nebo společenské úrovni, Alfred von Ziegler upoutal pozornost a vyvolal debaty o svém vlivu a dopadu na naše životy. Od svého dopadu na duševní zdraví a pohodu až po vliv na ekonomiku a životní prostředí je Alfred von Ziegler tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty související s Alfred von Ziegler, prozkoumáme jeho různé dimenze a jeho dopad na dnešní společnost.
Alfred von Ziegler | |
---|---|
![]() | |
Velitel 2. armádního sboru ve Vídni | |
Ve funkci: 1912 – 1914 | |
Předchůdce | Mansuet Versbach |
Nástupce | Blasius von Schemua |
Velitel 6. armádního sboru v Košicích | |
Ve funkci: 1910 – 1912 | |
Předchůdce | Johann Mörk von Mörkenstein |
Nástupce | Svetozar Borojević von Bojna |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | generál pěchoty (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900) |
Narození | 28. srpna 1854 Sibiu |
Úmrtí | 21. února 1921 (ve věku 66 let) Vídeň |
Příbuzní | Emil von Ziegler (bratr) |
Commons | Alfred von Ziegler |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alfred von Ziegler (německy Friedrich Alfred Ritter von Ziegler) (28. srpna 1854 Sibiu – 21. února 1921 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1874, vystřídal několik posádek a uplatnil se také jako štábní důstojník. V roce 1910 dosáhl hodnosti generála pěchoty, poté byl velitelem 6. armádního sboru v Košicích (1910–1912) a nakonec velitelem 2. armádního sboru ve Vídni (1912–1914).
Pocházel z rodiny připomínané od 17. století v Sedmihradsku, byl vnukem Johanna Daniela Zieglera (1777–1854), starosty v Sibiu, povýšeného v roce 1850 do šlechtického stavu. Alfred se narodil jako starší syn finančního úředníka Friedricha Wilhelma Zieglera.[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako poručík nastoupil v roce 1874 službu u pěšího pluku č. 49. Postupoval v hodnostech (nadporučík 1879, kapitán 1881, major 1892), mezitím sloužil mimo jiné u generálního štábu ve Vídni a od roku 1894 byl šéfem štábu 6. armádního sboru v Košicích. V hodnosti plukovníka byl v roce 1895 povolán znovu do Vídně ke generálnímu štábu.[2]
V roce 1900 dosáhl hodnosti generálmajora a následně se stal velitelem 68. pěší brigády v Hranicích, od roku 1903 velel 55. pěší brigádě v Terstu.[3] V roce 1905 byl povýšen na polního podmaršála a stal se velitelem pěchotní divize v Budapešti.[4] V roce 1910 byl jmenován generálem pěchoty[5] a obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[6] V letech 1910–1912 byl velitelem 6. armádního sboru v Košicích[7] a nakonec v letech 1912–1914 velitelem 2. armádního sboru ve Vídni.[8][9] K datu 1. května 1914 byl penzionován. Na začátku první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, kvůli onemocnění ale ještě v roce 1914 odešel znovu do soukromí. Žil ve Vídni, kde po roce 1915 převzal péči o početnou rodinu svého předčasně zemřelého bratra Emila.[10] Ze seznamu důstojníků byl formálně vyřazen k datu 1. ledna 1919.[11]
Během vojenské služby obdržel řadu ocenění, byl rytířem Leopoldova řádu, nositelem Řádu železné koruny III. třídy, držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile a Vojenského jubilejního kříže. Od zahraničních panovníků získal velkokříž Řádu rumunské koruny a pruský Řád koruny III. třídy.[12] Od roku 1912 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 60.[13][14]
Jeho mladší bratr Emil von Ziegler (1861–1915) byl také generálem rakousko-uherské armády, za první světové války bojoval na východní frontě a zemřel na choleru jako velitel 18. armádního sboru.