Alena Honcová
V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Alena Honcová a prozkoumáme jeho různé aspekty a významy. _Var1 byl v průběhu historie předmětem zájmu a debat, probudil zvědavost a studium odborníků v různých oborech. Od svého dopadu na současnou společnost až po svůj původ předků se Alena Honcová stalo tématem nezpochybnitelného významu. Prostřednictvím podrobné analýzy budeme analyzovat různé perspektivy, které existují kolem Alena Honcová, a pokusíme se osvětlit jeho skutečný význam a jeho vliv v dnešním světě.
| Alena Honcová | |
|---|---|
| Narození | 31. ledna 1929 Mladá Boleslav  Československo |
| Úmrtí | 4. prosince 2019 (ve věku 90 let) Praha |
| Země | Česká republika |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | sochařka |
| Partner(ka) | Václav Kiml |
| Děti | Jolana Kimlová |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alena Honcová (31. ledna 1929 Mladá Boleslav – 4. prosince 2019 Praha[1]) byla česká sochařka.
Životopis
Alena Honcová se narodila jako třetí dítě do rodiny Františka Honce a jeho manželky Marie, rozené Říjnové. Rané dětství prožila s rodiči v Mladé Boleslavi. Když začala chodit do první třídy, celá rodina se přestěhovala do Prahy. Již v dětství ráda kreslila. Také chodily často s maminkou do pražských divadel. V zájmu o umění ji podporovala pouze maminka. S otcem a sourozenci si nerozuměla. Když jí otec později vyhodil kresby a sochy, tak se s ním dokonce soudila.
V letech 1945 – 1948 studovala na pražské Státní odborné škole keramické pod vedením učitelů jako byl malíř Karel Valoušek (* 1895) nebo sochař Jan Znoj. Po maturitě byla v roce1948 přijata na Akademii výtvarných umění v Praze. Studovala obor medailérství a sochařství u profesora Otakara Španiela. Během studia se zúčastnila školních soutěží, kde získala několik ocenění. V letech 1953 – 1954 získala prospěchové stipendium a prodloužila si tak studium o dva roky. Během vysokoškolských studií se seznámila například s pozdější sochařkou Marii Uchytilovou-Kučovou nebo Vlastou Prachatickou a Janem Mathém.[2]
V roce 1953 se stala členkou Českého fondu výtvarných úmění.[3] V letech 1958 – 1959 získala od této organizace tvůrčí stipendium, které ji umožnilo soustředit se na vlastní tvorbu. Začátkem šedesátých let 20. století se provdala za malíře a grafika Václava Kimla.[4] Spolu vstoupili v roce 1961[3] do tvůrčí skupiny Etapa. Ateliér si vybudovali v pražské Gorazdově ulici. Mezi jejich přátele patřili například Daniela a Karel Benešovi nebo sestry Jitka a Květa Válovy. Alena Honcová s rodinou žila a pracovala v Praze a později v Blaničce, kde si s manželem v roce 1968 koupili domek.
V roce 2001 a 2002 se zúčastnila Vltavotýnských výtvarných dvorků. Několikrát spolupracovala na aukcích, pořádaných Kontem Bariéry.
Dílo
Tvůrčí začátky Aleny Honcové ovlivnil Otakar Španiel a sociální civilismus Otto Gutfreunda. Věnovala se převážně komorní plastice a portrétní tvorbě. Používala nejčastěji pálenou hlínu s polychromií, ale vytvořila sochařská díla také v mramoru (Podobizna Dáši, 1959, Galerie umění Karlovy Vary) nebo v bronzu (Postava, Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem). V šedesátých letech dvacátého století se přiklonila k abstrakci a experimentovala se syntetickými materiály (Ležící dívka, 1961, dentacryl, Muzeum umění, Olomouc). Její díla jsou charakteristická stručnou a přehlednou stavbou objemů, důsledným vyklenutím tvaru zevnitř a úsporným použitím detailu.[5] Inspiraci čerpala také částečně z raného díla Henryho Moora (jeho cyklus Ležících postav). V roce 1967 přestala vystavovat s tvůrčí skupinou Etapa.
Již ve svých uměleckých začátcích se věnovala portrétům. Na „I. přehlídce československého výtvarného umění“ (1951) vystavila sádrový Portrét děvčátka Helenky J. a v roce 1953 v Galerii mladých Portrét Blanky R z pálené hlíny. Vytvářela vlastní podobizny, kde využívala hladké modelace bez větších detailů i bez idealizace.
Během sedmdesátých a osmdesátých let se věnovala plastikám v primitivizující formě prostřednictvím čtyřhranných objemů. Navazovala na tvorbu Otty Gutfreunda z konce dvacátých let 20. století (plastika Děvče se psem). V této době byla inspirována antickou mytologií (Krásná Atalanta, nebo bohyně Pomona. Pracovala i se sociálními nebo civilními tématy, například Dáma, představuje sedící ženu, kdy postavu doplňují detaily jako boty na podpatku, klobouk nebo barevně polychromované korále.[2]
Další portrétní plastiky stavěla na střídání konvexních a konkávních tvarů, dotvářejících objemnost díla. Inspirovaly ji nejen ženy z jejího okolí, ale také významné české ženy. Lze jmenovat díla vytvořená mezi lety 1981 – 1988 jako byly portréty Dívka, Iva nebo Květa. Vytvořila plastiky Boženy Benešové, Anny Marii Tilschové nebo Emy Destinnové.
Alena Honcová patřila k umělcům, kteří se snažili navazovat na soudobou evropskou scénu. Její práce mají ve sbírkách české galerie. Jsou zastoupeny i v soukromých sbírkách a v rodinném archivu.[2]
Ocenění
- 1967 – Pražský salon, 3. cena
- 1976 – Žena v současné tvorbě, 3. cena
- 2003 – cena Masarykovy akademie umění v Praze za uměleckou činnost[2]
Zastoupení ve sbírkách
- Národní galerie v Praze
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
- Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
- Muzeum umění Olomouc
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Galerie umění Karlovy Vary
- Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
- Galerie Klatovy-Klenová
Výstavy (výběr)
- 1952 Svaz českých výtvarných umělců III. středisko Mánes. III. členská výstava, Mánes, Praha
- 1958/1959 Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Praha, Dům umění města Brna
- 1960 Československá expozice, XII. Trienále keramiky, Milán[2]
- 1961 Tvůrčí skupina Etapa, Galerie Václava Špály, Praha
- 1965 Małarstwo a rzeźba z Pragi, Krakov
- 1966 Tvůrčí skupina Etapa: IV. výstava, Galerie Václava Špály, Praha
- 1967 Socha a kresba, Mánes, Praha
- 1967 První pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
- 1968 Nové tendence v tvorbě mladých českých výtvarníků: Obrazy, kresby, grafika, plastiky z šedesátých let, Východočeská galerie v Pardubicích
- 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
- 1981 České malířství a sochařství 1900 - 1980, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- 1983 20 let Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha
- 1987 Obrazy a sochy. Výstava pražských členů Svazu českých výtvarných umělců, Mánes, Praha
- 1993 Komorní plastika, Mánes, Praha
- 1993 Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha
- 2003 Z depozitáře Nadace Český fond umění, Galerie Václava Špály, Praha 1
- 2007/08 České umění XX. století: 1970-2007, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
Odkazy
Reference
- ↑ Alena Honcová. Livebid.cz - Aukce . . Dostupné online.
- ↑ a b c d e KUBÁNKOVÁ, Michaela. Sochařská tvorba Aleny Honcové. 2021 . Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
- ↑ a b Alena Honcová. cs.isabart.org . . Dostupné online.
- ↑ Václav Kiml (1928-2001) | OriginalArte. www.originalarte.com . . Dostupné online.
- ↑ M. Halířová-Muchová, Portrétní tvorba, Odeon, Praha 1981, str.66
Literatura
- Marie Halířová-Muchová, Soudobé české umění, Portrétní tvorba, Odeon, Praha 1981
Katalogy
- Etapa: IV. výstava skupiny, 1966, Svaz československých výtvarných umělců, Praha
- Socha a kresba, 1967, Petrová Eva, Svaz československých výtvarných umělců, Praha
- * NOVÁK, Luděk, ed. 300 malířů, sochařů, grafiků: 5 generací k 50 letům republiky. Praha: Svaz československých výtvarných umělců, . 135 s.
- České malířství a sochařství 1900-1980, 1981, Lauda B, Tetiva V, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Alena Honcová, 1990, Křížová Květa, Galerie Platýz, Praha
- Komorní plastika, 1993, Mánes, Praha
