V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Achille Gregor, který pokrývá širokou škálu témat a aspektů od osobních po sociální. Achille Gregor byl v průběhu historie předmětem zájmu a analýz a jeho dopad byl pociťován ve všech oblastech společnosti. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit lépe porozumět Achille Gregor a jeho důležitosti v našich životech a také prozkoumat jeho důsledky v různých kontextech. Od svého vzniku až po svůj vývoj byl Achille Gregor předmětem debat a studií a doufáme, že toto téma objasníme informativním a pronikavým způsobem.
Achille Gregor | |
---|---|
Narození | 3. prosince 1910 Praha ![]() |
Úmrtí | 30. ledna 1998 (ve věku 87 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Pseudonym | Ellicha Bej |
Povolání | spisovatel, autor sci-fi, humorista, publicista, novinář, prozaik, satirik a redaktor |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Achille Gregor (3. prosince 1910, Praha – 30. ledna 1998, tamtéž) byl český redaktor, scenárista, humorista a spisovatel.
Narodil se v rodině advokátního úředníka a baletky Národního divadla[1]. Jméno dostal po italském kmotrovi. V rodné Praze absolvoval větší část dvouleté obchodní školy (1928)[2], pak vystřídal celou řadu různých povolání, učil se také automechanikem. Byl úředníkem a zároveň redaktorem Trampského zpravodaje, reklamním pracovníkem divadla D 34, jehož hlavním dramaturgem, režisérem a vlastníkem divadelní koncese byl Emil František Burian, vydavatelem studentského satirického časopisu H2SO4 (po roce úředně zakázaném), redaktorem Českého slova a také filmovým statistou. Od roku 1935 byl zaměstnancem koncernu Melantrich. Vedl filmovou rubriku jeho deníku Telegraf. Na sklonku 2. světové války byl pracovně nasazen do továrny v Praze Holešovicích. Kvůli první manželce, Židovce polského původu a komunistce, která na začátku války uprchla do Anglie, byl vyšetřován gestapem.
Po skončení 2. světové války pomáhal tři měsíce jako dobrovolný ošetřovatel v Terezíně. Pak na čtyři měsíce přijal možnost pobýt u kamaráda v Anglii. Po návratu do Prahy se stal stálým spolupracovníkem časopisu Dikobraz, v letech 1969 – 1979 byl redaktorem sobotní přílohy deníku Svobodné slovo Kvítko.[3] Podobal se herci Miloši Kopeckému, s nímž si jej lidé často pletli.
Je znám jako autor fejetonů, příběhů podaných s humorem až satirou. První takové práce napsal ještě během války (např. Kolem horké kaše 1942). Napsal též několik cestopisů, velice populární kuchařku, knihu životopisů a divadelních scénářů. Některé z cestopisů byly vydány v přílohách časopisů.
Tomu všemu se vymyká jeho scifistická práce, novela Odnikud nikam, která byla vydána jako románová příloha časopisu Svět sovětů v roce 1964. Popisuje vznik třetí světové války a život na Zemi po ní.