V tomto článku prozkoumáme Abchazské jméno, dnes velmi relevantní téma, které vzbudilo velký zájem v různých sektorech. Abchazské jméno je koncept, který je v posledních letech předmětem debat a analýz a jeho dopad na společnost je významný. Od svého vzniku Abchazské jméno generoval protichůdné názory a byl zdrojem úvah pro odborníky a vědce v této oblasti. V tomto článku budeme do hloubky zkoumat různé aspekty související s Abchazské jméno, od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času, a také se budeme zabývat jeho důsledky a jeho vlivem v odpovídající oblasti.
Abchazské jméno, tedy osobní jméno užívané členy abchazského národa v Abcházii nebo v diasporách, má nejčastěji dvě části, a to rodné jméno a příjmení. Za časů Sovětského svazu a ruské nadvlády v 19. století si mnozí Abchazové dávali po ruském vzoru prostřední jméno. Tradičně se abchazské jméno psalo formou příjmení + jméno, ale v dnešní době je již zcela běžná forma jména + příjmení jako v evropských jazycích.
Navzdory faktu, že v Abcházii žije jen 122 175 obyvatel, kteří se dle sčítání lidu z roku 2011 provedeném separatistickou abchazskou vládou hlásí k abchazskému národu,[1] je paleta abchazských jmen velmi bohatá. Odborná díla na toto téma sepisovali kavkazští nebo ruští učenci v průběhu celého 20. století (Inal-Ipa, Marr, Bgažba, Kecba, Amčfa a další). V Abchazštine je však mnohem více jmen pro muže než pro ženy, ale je zde množství jmen, která jsou použitelná pro muže i ženy. Abchazové používají první jména k běžnému oslovování, a to i v případě výrazně staršího člověka. Často se ale ke jménu v případě zvolání přidá koncovka -a (v abchazštině -а), která zvolání (např. Astan → Astana!) přemění významově na „(Vážený) Astane!“
Ve starověku a raném středověku byla písemně zaznamenávána pouze jména, jež patřila abchazské šlechtě, a ta upřednostňovala v té době převážně cizokrajná jména, většinou přejatá z perštiny nebo z latiny. DLe gruzínských kronik si abchazská šlechta ve vrcholném středověku a novověku dávala jako křestní jména opět převážně perská, řecká nebo latinská. Ovšem vzácně se už u šlechty objevovala i jména, jež nepoužívalo obyvatelstvo žádné velmoci v okolí, která měla na Abcházii politický a kulturní vliv. V dnešní době jsou jména tedy rozdělena obecně do dvou skupin: původní abchazská jména a přejatá od jiných národů.
Abchazská původní jména obvykle mají v abchazštině význam živočichů, rostlin, místních názvů, vlastností atd. a objevují se ve dvou formách: bez členu určitého nebo s ním (předpona a-). Vyskytují se jednoslabičná a jednoduchá jména, ale i komplexní složeniny, kdy se ke kořenu jména přidávají různé předpony či přípony, konkretizující význam jména. Zde je jejich rozdělení s příklady, v závorce doslovně přeloženy do češtiny:
Abchazská příjmení jsou zpravidla odvozená od vlastních abchazských slov podle klíče ipa (иҧа), znamenající „jeho syn.“ Většina příjmení je však v dnešní době zakončená koncovkou -ba (-ба), což je její zkomolenina. Přesto se vzácně koncovka -ipa ještě vyskytuje. U žen je tradičně koncovkou u příjmení -pcha (-ԥа).
Mezi další koncovky u příjmení patří -va, -aa, -ija, a další, které jsou výsledkem snahy mnohých gruzínských kněžích z 19. a 20. století zapisovat do matrik příjmení Abchazů tak, aby vypadaly „gruzínsky“. V Abcházii jsou však užívána i příjmení zcela bez typické koncovky. Původ takových příjmení je nejasný, ale dá se předpokládat, že je neabchazský.
Jednotlivá příjmení v abchazské společnosti byla známkou společenského statutu. V tradičním abchazském právu též existoval institut odebrání buď jména, nebo příjmení, a to jako trest za většinou sexuální zločiny typu incest či znásilnění. Dále nebylo příjmení udělováno nemanželským dětem, zajatcům, otrokům či sirotkům. Takoví ale mohli příjmení nakonec získat po vzoru -ipa až pro své potomstvo, které se tak mohlo odpoutat ze dna společnosti a začlenit se.