V tomto článku prozkoumáme 24. dynastie z různých perspektiv a analyzujeme jeho důležitost, dopad a relevanci v různých kontextech. Od svého vzniku až po dnešní vývoj je 24. dynastie předmětem zájmu a debat mezi odborníky, akademiky a fandy. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme osvětlit méně známé aspekty 24. dynastie a také poukázat na jeho vliv v tak rozmanitých oblastech, jako je věda, kultura, technologie nebo společnost obecně. S multidisciplinárním přístupem se budeme zabývat více aspekty 24. dynastie, abychom poskytli komplexní a obohacující vizi na toto téma.
24. dynastie ze staroegyptských dynastií je řazena egyptology do historického období Třetí přechodné doby. Vládla přibližně v letech 727–715 př. n. l.[1][2] Tato dynastie, vlastně jen posloupnost zakladatele Tefnachta a jeho bratra Bakenrenefa, vládla velmi krátkou dobu, přibližně dvanáct 12–13 let.[3] Hlavním sídlem bylo město Sau v západní části nilské delty.[pozn. 1]
Historický vývoj
Mapa ~ 6. stol. př. n. l.Ruiny starověkého města Sau; Lepsius ~1850
Poražení vládci Osorkon IV, Iuput II. a Peftdžaubast přijímají vazalství od núbijského krále Pianchi; v zápisu kartuše krále „Piye-Mery-Amun“
Koncem 23. dynastie pokračovala expanze núbijských králů do severního Egyptu a postupně dosáhla až k Vesetu. Aby zabránila jejich postupu dále k severu do nilské delty, vytvořila se z lokálních vládců koalice Osorkona IV. z Džanetu, Peftdžaubasta z Herakleopolisu, Nimlota III. z Chemenu a Iuputa II. z Taremu (Leontopolis). Velení se ujal Tefnacht první král a zakladatel 24. dynastie. Proti nim se postavil vládce Núbie Pianchi (747–713 př. n. l.).[2][4] Po počátečních vojenských úspěších severní koalice, núbijský král Pianchi s koncentrovaným vojskem koalici porazil, avšak diplomaticky ponechal poražené vládce u moci v jejich sídlech. Zavázal je ale vazalským vztahem s povinností odvádět tribut. Dokumentuje to scéna na stéle, nalezené v Džebel Barkal,[pozn. 2] na které Nimlot III. držící koně, představuje klečící poražené vládce Osorkona IV., Iuputa II. a Peftdžaubasta núbijskému králi Pianchimu, jak potvrzují svůj vazalský vztah. Pianchi se stal zakladatelem „núbijské“ 25. dynastie.
Tefnachtův nástupce Bakenrenef setrval v Sau, přičemž pozici lokálního vládce si udržel asi 5 let. Žádné významnější památky po něm nebyly nalezeny, snad až na nepatrnou zmínku na stéle nalezené v Serapeu, pohřebišti posvátných býků Apisů v Gíze[6] symbolů boha Ptaha.[7] Na stéle pojmenované Padiusir-Pawahje je hieroglyfický zápis:[8][9]
↑JAMES, Peter. Deconstructing Manetho’s 21st Dynasty . London: University of Exeter UK, 2013. S. 218–252. Dostupné online. (anglicky)
↑CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt . Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu 24. dynastie na Wikimedia Commons 
