Žito seté

Vzhled přesunout do postranního panelu skrýt
Jak číst taxoboxŽito seté
alternativní popis obrázku chybíŽito seté (Secale cereale)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďlipnicovité (Poaceae)
Rodžito (Secale)
Binomické jméno
Secale cereale
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Secale cereale

Žito seté (Secale cereale) je obilnina z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Staroslověnský název žita je rež. Je pěstováno zejména ve východní, střední a severní Evropě. Na tato místa se žito dostalo spolu se Slovany, když končila doba bronzová. Zmínky sahají až do dob Plinia.

Popis

Je to jednoletá nebo dvouletá obilovina, která dorůstá výšky 60 až 150 cm. Ve výjimečných případech dosahuje výšky až 2 m.

Stébla jsou trsnatá, přímá, lysá a nahoře jsou pýřitá. Stébla mají 3–6 kolének, které rozdělují stéblo na jednotlivé články (internodia).

Pochvy listu jsou úzké, lysé a hnědočervené, protože jsou zbarveny antokyany. Jazýček je velmi krátký (1 mm), uťatý a jemně zoubkovaný. Ouška jsou malá, lysá a bíle zbarvena. Čepele jsou ploché a mají na líci slabě drsný povrch a bývají pokryty krátkými chloupky.

Květenství se nazývá lichoklas, který je podlouhle čárkovitý, čtyřhranný a zploštělý. Klásky rostou jednotlivě a jsou ploše přimáčknuté. Jsou složeny ze dvou až tří květů. Vrcholový klásek je zcela zakrnělý. Plevy jsou čárkovitě šídlovité, jednožilné a na ostrém kýlu jsou drsné. Kvítky jsou chráněny velkou, kýlnatou a hřebínkatě brvitou pluchou. Pluchy jsou úzké a vybíhají v silnou, drsnou a 2 až 5 cm dlouhou osinu. Mezi pluškou a pluchou jsou dvě brvité a dužnaté pleny, které objímají pestík s dlouhými bliznami. Okolo pestíku jsou tři tyčinky.

Plodem je obilka. Obilky jsou neokoralé, nahé a jsou zelené nebo modrozelené.

Klíček má 4 kořínky. Žito je cizosprašná rostlina. Doba květu se pohybuje okolo 7 až 12 dní.

Pěstování

Žito se vyskytuje ve formě ozimé a jarní. V zemědělství je upřednostňována forma ozimá. Je důležité, aby obilky neobsahovaly námel, který je jedovatý. Tato obilovina je nenáročná na přírodní podmínky. Žito odnožuje brzy na podzim. V České republice se žito vysévá od září až do poloviny října. Teplota, při které žito klíčí, se pohybuje okolo 1–2 °C. Vysévá se do písčitohlinité a hlinitopísčité půdy. Nejčastěji se pěstuje v horách v podzolových půdách – překoná i mírnou kyselost půdy. Co se týče doby kvetení, jsou nejvhodnější mírné a vlhké podmínky. Za jiných podmínek dochází například k odplavení pylu nebo nevyklíčí pylová láčka.

Využití

Žito je v Česku pěstováno téměř výhradně pro využití v potravinářství. Pouze část produkce, která nedosahuje požadované kvality je zkrmována.

Výživa a obsahové látky

Obilky žita obsahují asi 70 % sacharidů, 9–15 % bílkovin, 1,5 % tuků, minerální látky. Žito obsahuje rozpustnou vlákninu, která dokáže vázat množství vody a tím chrání sliznici střev. Významné minerální látky obsažené v žitě jsou vápník, draslík a fosfor, které mají význam pro zdravý vývoj kostí, železo – podporující krvetvorbu, síra, fluor a hořčík – na posílení imunity.

Výskyt

Pro žito jsou vhodnější vyšší polohy, a proto se pěstuje především v severní a střední Evropě a také v Asii. Pěstuje se v jihozápadním Kapsku a v Severní Americe, ačkoliv pěstování mimo Evropu není zcela běžné. Žito se v České republice nejvíce vyskytuje v jižních, východních a západních Čechách a to hlavně v jejich podhorských oblastech.

Příbuzné druhy

Odrůdy žita

Reference

  1. Archivovaná kopie. www2.zf.jcu.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-01. 
  2. a b c ANTONOV; GRODECKÝ; HÁJEK; JELÍNKOVÁ-PAROULKOVÁ; KARAMAN; SCHMIDT; STUCHLÍK. Atlas obilnin československých povolených a rayonovaných odrůd. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 280 s. 
  3. DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR 1, 2. Praha: Academia, 1989. 1563 s. ISBN 80-200-0095-X
  4. KUHN, Václav. Pěstování rostlin: Speciální pěstování: Učební text pro zemědělské technické a mistrovské školy oboru pěstitelského. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956. 348 s. 
  5. NEDOMOVÁ, Lenka. Pěstování žita a tritikale v Česku. Úroda . Profi Press, 18. 7. 2001 . Dostupné online
  6. STAŇKOVÁ, Tereza. Tuky a jejich výskyt v obilovinách. Zlín, bakalářská práce. UTB ve Zlíně, Fakulta technologická. Vedoucí práce Sumczynski Daniela. Dostupné online.
  7. KALINA, Miroslav. Kdy vysévat zelené hnojení, které, jak dlouho ho nechat růst. iZahrádkář.cz . Český zahrádkářský svaz, 3. 8. 2020 . Dostupné online
  8. http://www.svet-potravin.cz/clanek.aspx?id=1688&idreturn=5
  9. KAVINA, Karel. Obilí. Praha: Státní nakladatelství, 1930. 185 s. 
  10. http://www.agroweb.cz/Trsnate-zito---kribice__s44x10526.html

Externí odkazy

Portály: Rostliny