Tento článek se bude zabývat tématem Žítkovské bohyně (kniha), které je dnes velmi důležité a zajímavé. Žítkovské bohyně (kniha) si získal pozornost odborníků i laické veřejnosti díky svému vlivu na různé oblasti společnosti. V tomto směru budou zkoumány různé aspekty související s Žítkovské bohyně (kniha), od jeho původu a vývoje až po jeho implikace v současném světě. Budou také analyzovány názory a postoje specialistů v dané věci a možná řešení či opatření, která je třeba v této věci přijmout. Žítkovské bohyně (kniha) je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným, takže je nezbytné prohloubit jeho studium a porozumění, abychom dosáhli úplnější a jasnější vize.
| Žítkovské bohyně | |
|---|---|
| Autor | Kateřina Tučková |
| Žánr | beletrie |
| Vydavatel | Nakladatelství Host |
| Datum vydání | 2012 |
| Typ média | vaz., brož. |
| Počet stran | 450 |
| Náklad | 60 000 (1. vyd.) |
| ISBN | 978-80-7294-528-3 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žítkovské bohyně jsou román, který napsala česká spisovatelka a kurátorka Kateřina Tučková. Knižně vyšel román poprvé v březnu 2012, podruhé v roce 2013 v nakladatelství Host v Brně.
První vydání románu vyšlo v šedesátitisícovém nákladu, druhého, brožovaného vydání vyšlo 22 000 kusů.[1] Ke konci roku 2014 se prodalo přes 100 000 výtisků; kniha vyšla ve dvanácti jazycích, mj. také v arabštině.[2]
V roce 2012 kniha získala literární Cenu Josefa Škvoreckého. Dále Český bestseller 2012; Magnesia Litera 2013 – Kosmas cena čtenářů.[3]
Román byl nejpůjčovanější knihou od českého autora v českých knihovnách v roce 2013.[4]
|
– Zabila jsi bílého hádka? |
| Ukázky z knihy[5] |
Dora Idesová je neteř jedné z Žítkovských bohyň zvané Surmena. Život na Kopanicích nad Starým Hrozenkovem je však tvrdý jako zdejší lidé. Muži i ženy pijí pálenku, polovina z nich je negramotná, žijí bez ohledu na okolní civilizaci i lidově demokratické zřízení. Poradili si za honů na čarodějnice, za nacistů i teď. Bohyně to neměly jednoduché nikdy. Kromě režimů, které je bez výjimky pronásledovaly, musely reagovat i na nenávist a zášť lidí, kterým jejich zaříkávání nepomohlo nebo kteří jim záviděli tu trochu věhlasu, co měly.[6] Pro někoho čarodějnice a podvodnice, pro jiného moudré ženy, které si své dovednosti a tajemství předávají z generace na generaci po mnoho desítek let.
Žítkovské bohyně svou magickou sílu čerpají z neméně magické krajiny kolem obce Žítkové na Moravských Kopanicích v Bílých Karpatech. Do této svérázné kopcovité krajiny na jihovýchodě Moravy, kde lidé žili roztroušeně po samotách a vystačili si s tím málem, co měli, se výdobytky okolního moderního světa dostávaly jen velmi pozvolna. I díky tomu zde mohly vládnout bohyně ještě takřka do nedávné minulosti. Dora Idesová jakožto poslední článek na konci řetězce rodu bohyní ze Žítkové se ocitá v rozporu. Umění bohovat ji její teta, věhlasná bohyně Surmena, nenaučila, ale Dora této skutečnosti neželí, jako vystudovaná vědkyně má k těmto pověrčivým rituálům jistou nedůvěru. Na druhou stranu však cítí, že v ní něco tajemného po jejích předchůdkyních přetrvává.
Dora se rozhodne vydat cestou k odhalení tajemství, které ji celým příběhem provází jako temný stín. Pátrá ve své paměti, po archivech, i u sousedů z Žítkové. Román je prokládán archivními záznamy, lékařskými zprávami, odbornými posudky i částmi Dořiny diplomové práce, aby vynikla věrohodnost předkládaného příběhu. Na pozadí osobitého stylu vyprávění, které bez patosu líčí umění bohyní, působí strohost a zdrcující věcnost úředních dokumentů jako byrokratický vykřičník, který zkresluje složitost a mnohostrannost lidského života do jednoduché rovnice. Dora sama vystupuje poněkud tajemně, neosobně a nepřístupně. Teprve hledá své místo v životě a vcelku působí spíš jako zprostředkovatelka vyprávění než jako nositelka děje. Logické je tedy vyprávění ve třetí osobě, které je rozprostřeno na širokém časovém horizontu a větví se do mnoha dějových linek.[5]
Dramatizaci Žítkovských bohyní začalo jako první v letech 2014 až 2017 hrát Městské divadlo Zlín v režii Dodo Gombára[7], v jehož režii se pak v letech 2017-2020 hrála další dramatizace v Městském divadle v Brně[8]. V současnosti je možné inscenaci vidět v Divadle pod Palmovkou v režii Michala Langa[9] a v podání Východočeského divadla Pardubice v režii Kateřiny Duškové[10]. Podle románu se chystá také filmové zpracování Žítkovské bohyně.[11]
Stejnojmennou audioknihu načetla Tereza Bebarová, historickými dokumenty, které ústřední hrdinka studuje, provází Miroslav Táborský (nakladatelství OneHotBook).