V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Šulákův mlýn, které v posledních letech získalo značný význam. Od jeho počátků až po jeho dopad na současnou společnost prozkoumáme různé aspekty a perspektivy obklopující Šulákův mlýn. Prostřednictvím podrobné a komplexní analýzy se budeme snažit porozumět tomu, jak Šulákův mlýn ovlivnil naše prostředí a jak tomu bude v budoucnu. S kritickým a reflexivním pohledem se budeme zabývat různými aspekty, které činí Šulákův mlýn tématem zájmu a diskuse v současném prostředí. Shromažďováním a prezentováním relevantních informací si tento článek klade za cíl poskytnout komplexní a obohacující pohled na Šulákův mlýn. Přidejte se k nám na této fascinující cestě objevování a bádání!
Šulákův mlýn | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Adresa | Nové Hobzí č.p. 2, Staré Hobzí, okres Jindřichův Hradec, ![]() |
Souřadnice | 48°59′7,07″ s. š., 15°26′47,76″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 19207/3-2199 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šulákův mlýn v Novém Hobzí v okrese Jindřichův Hradec je vodní mlýn, který stojí v západní části obce na řece Moravská Dyje.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Původní renesanční panský mlýn byl součástí tvrze, poté zámku, a stál přibližně 250 metrů proti proudu Dyje. 16. června 1713 jej koupil Maxmilián František z Deblína spolu se statkem Nové Hobzí; mlýn byl v té době začleněn do vsi Staré Hobzí. Když byl zámek v Novém Hobzí zbořen, bylo tehdejší stanoviště mlýna zrušeno a mlýn přeložen do domu č. 2.[1]
Byl v provozu do roku 1952.[1]
Voda na vodní kolo vedla od jezu náhonem.[1]