V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Štěpán Ješ a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Od svého vlivu na moderní společnost až po svůj význam v historii, Štěpán Ješ hrál zásadní roli v našem vývoji jako jednotlivců i jako kolektivu. Na těchto stránkách budeme zkoumat jeho vývoj v čase, od jeho počátků až po současnost, a zamyslíme se nad jeho významem v budoucnosti. S multidisciplinárním přístupem přistoupíme k Štěpán Ješ z různých úhlů pohledu a zdůrazníme jeho význam v oblastech, jako je kultura, politika, věda a technologie. Štěpán Ješ je bezpochyby i dnes předmětem zájmu a diskusí a prostřednictvím tohoto článku se hodláme ponořit do jeho významu a významu v dnešní společnosti.
Štěpán Ješ | |
---|---|
![]() poslanec Štěpán Ješ | |
Poslanec Prozatímního NS | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSNS |
Narození | 26. prosince 1895 Tábor ![]() |
Úmrtí | 3. prosince 1966 (ve věku 70 let) Liberec ![]() |
Děti | Jiří Ješ Helena Ježková (roz.Ješová) |
Profese | stavební inženýr a politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Štěpán Ješ (26. prosince 1895 Tábor[1] – 3. prosince 1966 Liberec[2]) byl český a československý inženýr a stavební podnikatel, politik, člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, po roce 1948 pronásledovaný komunisty.
Působil jako inženýr a stavební podnikatel. V roce 1928 založil spolu s Jaroslavem Brázdilem stavební firmu Ing. Brázdil & Dr. Ješ, která postavila četné významné budovy (například hvězdárna v Ondřejově, Národní technické muzeum v Praze, vilová čtvrť Barrandov, obloukový silniční most v Táboře). V létě roku 1939 začala firma rovněž s výstavbou obloukového mostu přes údolí Želivky u obce Píšť, který měl být součástí budované dálnice Praha - Brno. Akce byla roku 1942 zastavena a stavba zůstala jen torzem, které bylo až v 70. letech začleněno do dálničního tělesa, byť s novou mostovkou.[3] Za první republiky se angažoval v okruhu časopisů Přítomnost a Demokratický střed.[4]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Vedl technický výbor parlamentu.[5][6][7] Zasedal v Ústřední plánovací komisi, která připravovala Dvouletý hospodářský plán.[8]
Jeho synem byl novinář a rozhlasový redaktor Jiří Ješ.[9] Po únorovém převratu v roce 1948 byla rodina pronásledována.