Štóla (poplatek)

Nejrelevantnější a aktuální aspekty, které se točí kolem tohoto tématu, budou prozkoumány v článku Štóla (poplatek). Budou se zabývat různými úhly pohledu, názory a relevantními daty, které pomohou pochopit důležitost a relevanci Štóla (poplatek) dnes. Kromě toho budou analyzovány důsledky, které má Štóla (poplatek) na společnost, kulturu a ekonomiku, a také jeho vliv na různé oblasti každodenního života. V celém článku se budeme snažit nabídnout úplnou a objektivní vizi Štóla (poplatek), abychom čtenářům poskytli komplexní pohled na toto dnes tak aktuální téma.

ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

„Štóla“, štolový poplatek či štolné je přenesený význam od součásti liturgického oděvu zvaného štóla či štola. Jedná se o peníze pro kněze za liturgické úkony jako jsou křest, svatba, pohřeb aj., při kterých má kněz předepsané, že musí nosit štólu. Jedná se o osobní příspěvek knězi a náhradu výloh, které jsou s úkonem spojené, např. cestovné, provozní náklady apod. Název je odvozen od kněžské štóly, kterou v katolické církvi může obléknout pouze příjemce kněžského svěcení: biskup, kněz nebo jáhen. Při některých liturgických úkonech tuto štólu duchovní přímo přikládá, například při svatbě, kdy ji klade na ruce novomanželů.[1] Tyto úkony se štólou daly pak název i samotnému poplatku „štóla“. Štolový příspěvek je dobrovolný a provedení liturgického úkonu na něj není v žádném případě vázáno. Dobrovolně povinné štolové poplatky jsou regulovány úředními vyhláškami[2] a kompetentní autorita může stanovit jejich výši.[3]

Od doby pobělohorské až do revolučního roku 1848 (i déle) se kromě peněz odváděly katolickým farářům ke štóle i naturálie – ovce, drůbež, maso, ryby, řemeslná práce či práce na poli. Dlužné položky bývaly nejednou zapisovány do matrik.[4] Od vydání tolerančního patentu v roce 1781 až do 1. února 1849 privilegovaná římskokatolická církev pobírala štolové i jiné poplatky od evangelických tolerovaných církví za služby, které nevykonávala (křty, pohřby a svatby). Tyto „vydržené“ poplatky byly (nejen) pro evangelíky povinné.[5]

Reference

  1. ↑ Svatební obřady. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 136 s. ISBN 978-80-7192-987-1. S. 27, 41, 68. 
  2. ↑ Štolové poplatky. ČKD. 1940, čís. 3, s. 22. Dostupné online. 
  3. ↑ Z různých důvodů lze požadovati vyšší poplatek štolový než jaký patentem ze 30. května 1750 vyměřen. ČKD. 1893, čís. 7, s. 433–434. Dostupné online. 
  4. ↑ PODLAHA, Antonín. Památná místa... 6.Vikariáty Sedlčanský... . Praha: 1912 . S. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, 1999. Str. 200.

Související články