Dnes zaujímá Říše ústřední místo ve společnosti. Jeho důležitost a význam se odráží ve všech aspektech každodenního života, od politiky a ekonomiky až po zábavu a kulturu. Říše upoutal pozornost odborníků i fanoušků, vyvolal vášnivé debaty a odlišné názory. V tomto článku prozkoumáme vliv a dopad Říše v různých oblastech, analyzujeme jeho vývoj v čase a jeho projekci do budoucnosti. Od svých počátků až po svou roli dnes, Říše nejen zanechal svou stopu v historii, ale také nadále utváří svět, ve kterém žijeme.
Říše je pojem používaný v historii a politice označující rozsáhlý stát, který se zpravidla skládá z vícero politických, územních nebo etnických jednotek, nacházejících se v různém stupni závislosti.[zdroj?!]
Český výraz říše pochází z německého slova das Reich, odvozeného z latinského regnum (království). Původním latinským termínem pro říši však bylo imperium. Toto slovo vyjadřovalo v klasické latině rozkaz nebo vrchní velení, odtud se stalo výrazem pro vrchní vládní moc a přeneseně také pro území podléhající vrchní moci – říši. Pojmy říše a císařství nejsou totožné pojmy. Pojem říše je spíše obecným označením určitého (historického) typu státního útvaru, zatímco císařství označuje většinou monarchický stát v jehož čele stojí císař.
V historiografii se pod pojmem říše často rozumí středověká římská říše nebo novodobé německé císařství, v obecném jazyce pak také Hitlerovo Německo[1]. Říše jako historická politická jednotka je v moderní historiografii spojována ale nejenom se středověkou Svatou říší římskou, která se ideologicky ospravedlňoval jako nástupce klasického Imperia Romana (římské říše) ale také s rozsáhlými státnímu útvary novověku jako byla španělská koloniální říše, Britské impérium (nebo Britská říše), Rakouské císařství/Rakousko-Uhersko, Ruské impérium nebo Osmanská říše. Říše ale nebyly typické jenom pro Evropu, ale objevovaly se samozřejmě i mimo ni, například v případě Číny (např. Mongolská říše), Indie (Mughalská říše), Afriky (Almorávidská říše) či Mezoameriky (Aztécká říše) atp.
Z historického hlediska je možné rozlišit několik typů říší:
Klasické starověké říše byly organizovány na základě různě centralizované nadvlády, většinou podpořené vojenskou silou. Dobytá nebo ovládnutá území byla na centru různě závislá. V některých případech došlo k jejich inkorporaci k říší pomocí vzniku provincií ovládaných úředníky z centra, jiná území byla ponechána pod kontrolou lokálních vládců, kteří byli učiněni vazaly centra. I přes technologická omezení především v oblasti komunikace a dopravy, byly starověké říše rozsáhlými státními útvary.
Středověké říše byly v případě Evropy daleko více decentralizovanými politickými jednotkami než tomu bylo i u jejich starověkých vzorů. Například Svatá říše římská byla ve středověku spíše symbolickým teritoriem a její panovník (císař) měl často jen symbolickou roli než skutečně politickou roli. Jednotlivé politické součásti Svaté říše římské měly relativně různé postavení. Například postavení Českého království bylo v době vrcholného středověku poměrně specifické ve srovnání například s postavením Bavorska či rakouských zemí ve stejné době (myšleno na konci 13. a ve 14. století kdy byl český král klíčovým říšským kurfiřtem).
Koloniální říše novověku byly charakterizovány především polohou u břehů Atlantského oceánu: Portugalsko, Španělsko, Velká Británie a Francie byly klíčovými koloniálními říšemi. Struktura jejich mocenské kultury se ale značně lišila. Zatímco Portugalci a Španělé se spoléhali na centralizovanou správu absolutistického typu, spojenou s rasově a kulturně podbarvenou sociální hierarchii v koloniích Jižní Ameriky, Angličané a částečně i Francouzi spoléhali na spíše decentralizovanou správu a obchodně motivovanou kolonizaci svých rozsáhlých území v Americe a v Asii, v 19. století také v Africe.
Nakonec mnohonárodní říše byly říše pozemního resp. vnitrozemského charakteru, které se během novověku formovaly spojováním nebo dobýváním starších historických celků (např. v habsburském případě dynastické spojení českých zemí, rakouských zemí a uherských zemí) nebo nových neosídlených nebo řídce osídlených území (např. v ruském případě Sibiře). Charakter jejich mocenské kontroly byl založený na inkorporaci lokálních elit a kultur ale zároveň vykazoval značný stupeň politické unifikace a centralizace.
Z typologického hlediska je možné například hovořit o:
Námořní říše byly ty říše, jejichž závislá území byla za oceánem a které využívaly námořní dopravy k další expanzi i správě říše. Naopak pozemní říše byly situovány spíše ve vnitrozemí a/nebo nevyužívaly námořní dopravy k další expanzi nebo správě říše.
Říši je možné chápat také jako určitý typ organizace společnosti. V evropských dějinách jsou říše viděny jako předstupeň národního státu, ale tato zkušenost nemůže být zobecňována. Stejně tak není možné zobecňovat to jakým způsobem byly historické říše během své dlouhé historie strukturovány a organizovány. Nicméně přesto je možné sledovat některé shodné atributy:
Největší říše podle maximální rozlohy (miliónů km2):