V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Óm. Prozkoumáme jeho původ, jeho dopad na společnost a jeho význam dnes. Od Óm je to téma debat a diskuzí, které generují protichůdné názory a probouzejí zájem odborníků i fanoušků. Stejně tak budeme analyzovat jeho vývoj v čase, zdůrazníme jeho nejvýznamnější momenty a jeho vliv v různých oblastech. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme poskytnout komplexní pohled na Óm, zabývat se jeho různými aspekty a poskytnout čtenáři hlubší porozumění tomuto tématu.
Óm též Aum, (v písmu dévanágarí औम् nebo ॐ) je posvátná slabika známá z Véd. Vyskytuje se jak v hinduismu, tak i v džinismu, buddhismu a sikhismu. Touto slabikou začínají četné hinduistické texty a mantry. Její význam je podrobně vysvětlen v Mándúkja upanišad.
„ | Aum itjétad akšaram idam sarvam, tasjópavjákhjánam bhútam bhavad bhavišjad iti sarvam ómkára éva jač čánjat trikálátítam tad apjómkára éva. | Slabika óm je vpravdě všechno minulé, přítomné i budoucí i všechno jiné, co přesahuje trojí čas je vpravdě slabika óm. | “ |
---|---|---|---|
— Mándúkja upanišad 1 |
Rovněž sikhská dharma používá slova Óm jako názvu jediného božství. Božství slova Óm v sikhismu je mimo jiné vyjádřeno v múl mantře, kterou začíná sikhská posvátná kniha Guru Granth. Tato mantra začíná veršem:
což se dá přeložit jako: „Existuje (pouze) jediné Jsoucno“, nebo „Jedno Jsoucno jest“, případně „Existuje jediné Bytí“. Mantra dále pokračuje:
což v překladu znamená: Jeho jméno je Pravda, stvořitel všeho, bez bázně, bez zášti, věčné a bez podoby, nezrozené, jsoucí samo o sobě, objevené darem Učitele.[1]
Zápis „Ikk ÓM kár“ v paňdžábském písmu bývá sikhy uctíván jako symbol samotného božstva.
Slabika bývá považována za projev duchovní síly a jako taková tedy většinou nebývá vnímána jako slovo.[2] Touto slabikou též začínají téměř všechny mantry.
Asi k nejznámějším příkladům z mahájánového a vadžrajánového buddhismu patří Avalókitéšvarova mantra óm mani padmé húm.